Na této straně začíná článek o rostlině:
Podběl obecný - Tussilago farfara [= Podběl lékařský - Tussilago farfara]

rostla též v údolí Rauchengrundu u Hor. Litvínova (sev. od Mostu), ale už dávno odtud zcela vymizela. Kvete od července do září.

Rod 42. Podběl¹ obecný (Tussilago² farfara³ L., Huflattich - obr. 747) vyhání z podzemního oddenku dvoje pupeny: Z jedněch vyrůstají časně z jara jednoduché, as 2 dm vysoké, silné, pavučinatě vlnaté, jednoúborné stvoly, které jsou proti zimě v té době ještě panující chráněny plsťnatými šupinami. Z druhých pupenů vyrůstají později, když začínají stvoly květonosné už vadnouti, řapíkaté, srdčitě okrouhlé, na okraji zubaté listy, povlečené na rubu jemnou vrstvičkou šedé plsti, která jednak chrání listů, dokud jsou mladé a útlé před chladem, jednak zabraňuje, aby k nim nelnula za chladnějších nocí rosa, která by transpiraci byla na újmu. Později, nemajíce ochrany více zapotřebí, listy namnoze olysají.

Úbory mají válcovitý, jednořadý zákrov a na spodu jeho kratičké, šupinovité listeny. Na bezplevném lůžku sedí veliký počet drobounkých, vesměs žlutých kvítků dvojího druhu; v terči asi 30—40 kvítků s korunami trubkovitými, 5zubými, zdánlivě obojakých, ale neplodných, poněvadž blizny jejich nejsou tak zařízeny, aby pyl je mohl zúrodniti (F); na obvodě jest v několika

¹) Srovn. rus. подбылъ, vzhledem k šedoplsťnatému, jako moučnatému povrchu listů.

²) Z lat. tussis = kašel + koncovka -ago, poněvadž užíváno druhdy odvaru proti kašli.

³) Lat. farfara vzniklo snad z řec. κάρχαρος = ochraptělý; srovn. s pozn. ²). Někteří odvozují však od lat. far = mouka + ferro = nesu; srovn. s pozn. ¹).