Na této straně začíná článek o rostlině:
Hvězdnice bažinná - Aster tripolium [= Hvězdnice slanistá - Aster tripolium]
Hvězdnice vrbolistá - Aster salicifolius [= Hvězdnice vrbovitá - Aster salignus]
Hvězdnice křovištní - Aster frutetorum [= Hvězdnice kopinatá - Aster lanceolatus]

v Jeseníku (Velká Kotlina, Praděd). Kvete v teplejších polohách už v máji a červnu, na vysokém Jeseníku však až v červenci a srpnu.

Hodí se dobře za okrasnou květinu do zahrad i kořenáčův.

3. H. bažinná (A. tripolium¹ L. - obr. 721) shoduje se v krátkém, vícehlavém oddenku s oběma druhy předch., jest však úplně lysá. Má přímou, až 1 m vysokou, nahoře chocholičnatě rozvětvenou lodyhu porostlou po celé délce přidužnělými, 1—3žilnými, brvitě zubatými nebo celokrajnými listy, z nichž dolejší jsou podlouhle kopinaté, v řapík sbíhavé, hořejší čárkovitě kopinaté až čárkovité. Prostředně veliké úbory, rozvíjející se až v srpnu a září, mají zákrovní listeny zcela bylinné jako oba druhy předch. a při tom přitisklé, široce kopinaté, tupé, nachově nebo bělavě vroubené. Trubkovité květy v terči jsou žluté; jazykovité pestíkové, plodné na obvodě lilákové. Srstnaté nažky jsou na spodu obdány kroužkem štětinek, čímž liší se tento druh ode všech ostatních.

Rostouc po Evropě velmi spoře na mořských pobřežích a slaných, bažinných lukách, vyskytuje se roztroušeně po jižní a střední Moravě.

4. H. vrbolistá (A. salicifolius Scholler, T. salignus Willd. — obr. 722) má oproti druhům předch. oddenek plazivý, výběžkatý, velmi větvitý, vyhánějíc z něho větší počet přímých, až přes 1 m vysokých, v chocholičnatou latu rozvětvených, nahoře hranatých, na stopách listových chlupatých lodyh, které jsou řídce porostlé kopinatými, k oběma koncům súženými, neobjímavým spodem přisedlými, většinou celokrajnými listy; jen prostřední listy bývají trochu pilovité a nejdolejší súženy v řapík. Sličné úbory, o něco menší nežli u h. chlumní, sedí na lysých stopkách, opatřených 1—2 úzkými listy. Mají zákrov složen ze 7—9 kopinatých, volných, po kraji suchomázdřitých listenů, z nichž vnější bývají o málo kratší vnitřních; pestíkové, jazykovité květy obvodové jsou s počátku bílé, později bledě lilákové; obojaké, trubkovité květy v terči s počátku žluté, později oranžově červené.

Rostouc ve vlhkých křovištích velmi roztroušeně po Evropě, byla pozorována i u nás (snad jen zplaněle) ve vrboví řek a potoků, na př. při potoku Bělé u Lična (sev. od Kostelce nad Orlicí), v pobřežním křoví u Vranova blíže Opočna, při Bečvě u Zásek, Krásna, při Ostravici u Paskova a j. Kvete současně s druhem předcházejícím. Častěji pěstuje se v zahradách pro okrasu.

5. H. křovištní (A. frutetorum Wimm.) shoduje se u většině vlastností (zejména v plazivém oddenku a v suchomázdřité vroubených listenech zákrovních).

¹) Jménem τριπόλιον rozuměli staří Rekové mlékosedu evropskou (Plumbago europaea L.), na kterouž se etymol. výklad hodí; slož. z řec. τρεις, τρι = tři + πόλιος = šedý, znamenajíc tolik jako třikrát šedá, vzhledem k nápadně šedé barvě listů.