Na této straně začíná článek o rostlině:
Hvězdnice chlumní - Aster amellus
Hvězdnice horní - Aster alpinus [= Hvězdnice alpská - Aster alpinus]

1. Hvězdnice chlumní neboli Vergilova¹ (Aster amellus¹ L., Vergils-Aster — obr. 719) vyhání z krátkého, obyčejně vícehlavého oddenku přímé, až 4 dm. vysoké, mrtnaté, tvrdé, někdy kalně nachově naběhlé, nahoře chocholičnatě víceúborné, zřídka jednoúborné lodyhy, po celé délce řídce porostlé celokrajnými nebo slabě zubatými, trojžilnými, poněkud tuhými listy. Nejdolejší listy, které za květu bývají většinou již uschlé, jsou elliptičné nebo podlouhle kopinaté, v řapík súžené, hořejší jsou kopinaté, špičaté, přisedlé. Úhledné úbory, rozvíjející se až v srpnu a září, mají bezplevné lůžko a střechovitý, víceřadý zákrov, složený z listenů zaokrouhleně tupých, zcela bylinných,

na špičkách načervenalých, trochu odstálých. Květy jsou dvoje: v terči asi 40 obojakých, s korunami trubkovitými, žlutými (F), na obvodě, v jediné pouze řadě asi 20 pestíkových, plodných, s korunami jazykovitými, paprskujícími, barvy světle modrofialové (F₁). Prašníky (a) jsou bezocasé a ramena čnělek (l) čárkovitá, více méně plochá, štětičkou chloupků neukončená. Podlouhle vejčité, s boku smačknuté, bezžebré, řídce srstnaté nažky (f) jsou věnčeny jednoduchým, chlupovitým chmýřím.

Opylení děje se xenogamicky, geitonogamicky i autogamicky, jak vysvětleno ve znacích povšechných na str. 389.

Roste na výslunných, skalnatých a lesnatých stráních v širším okolí pražském, středním a záp. Polabí, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, Žatecko-Teplicku a hornatině křivoklátsko-berounské, jakož i v střední a jižní části Moravy; ve Slezsku jest velice vzácná.

Pěstuje se též často ještě s jinými druhy pro okrasu v zahradách.

2. H. horní (A. alpinus L., A. hirsutus Host. — obr. 720) má jako předch. oddenek krátký, vícehlavý, z něhož vyrůstá jeden nebo několik svazečků kopisťovitých, v řapík súžených, ještě i v době květu zachovalých listův a přímá, jednoduchá, jen asi 8—15 cm vysoká, mrtnatá až huňatá lodyha, porostlá podlouhle kopinatými, čím výše užšími, přisedlými listy a zakončená jediným, velikým úborem. Zcela bylinné listeny zákrovní (b) jsou kopinaté, špičaté, po kraji nachově vroubené a brvité. Trubkovité květy v terči jsou žluté; jazykovité, pestíkové, plodné květy v paprsku světle modrofialové jako u druhu předch. Nažky jsou srstnaté.

Rostouc hojněji v Alpách, vyskytuje se u nás jako vzácnost na čedičových a znělcových skalách Bezděze (száp. od Bělé), hory Kleis (u Haidy), hory Sedla (Geltschberg — u Oští (Auscha), svých. od Litoměřic), Bořenu (záp. od Bíliny) a na zříceninách Rálska (Rollsberg, svých. od Mimoně nedaleko Č. Lípy), jakož i na několika místech

¹) Již slavný básník římský, Vergilius Maro se o tomto druhu zmiňuje ve Zpěvech rolnických (Georgica): »Est etiam flos in pratis, cui nomen Amello.«