Na této straně začíná článek o rostlině:
Starček skalní - Senecio rupestris

chocholičnatě větvitou, zřídka nerozvětvenou lodyhou a podlouhlými, kadeřavými, namnoze vlnatě chlupatými listy, které jsou chobotnatě zpeřeně rozděleny v nestejně zubaté úkrojky, připomínajíce velice listy st. obecného. Květní úbory (Ú) mají zvonkovité, skoro lysé zákrovy, na spodu s četnými, šupinovitými, v hořejší polovici černými listeny vnějšími, a v paprsku větší počet jazykovitých, ploše rozložených, posléze dolů sehnutých zlatožlutých květů. Nažky (f) jsou krátce šedochlupaté, s vytrvalým chmýrem.

Jest domovem v Asii a jihových. Evropě, odkudž zasahuje až do Uher. U nás vyskytuje se na polích a úhorech jen jako rostlina pomíjívě zplanělá, jsa k nám zavlékán nejspíše jetelovým semenem. V Čechách byl nověji pozorován u Roudnice a Č. Lípy, na Moravě u Brna. Hojnější a jak se zdá zdomácnělý je ve Slezsku, na př. v okolí Lišné a Vendrínu, Bílska, Opavy atd. Kvete hlavně v máji a červnu, někdy však podruhé opět na podzim.

15. S. skalní (S. rupestris W. K., S. nebrodensis¹ L. — obr. 694) jest oproti předch. bylina vytrvalá, zřídka 1letá, lysá nebo jen z mládí vlnatá, ostatně ve většině vlastností s ní se shodující. Chabé, travozelené, podlouhlé, ploché (nikoli kadeřavé) listy jsou ostrými zářezy zpeřeně rozeklány v úhlatě zubaté úkrojky; spodní listy súžují se v řapík, hořejší však přisedají k lodyze ouškatými spodinami. Prostředně veliké úbory, rozkvétající hlavně v červnu a červenci, mají zvonkovité zákrovy s 5—7 podlouhle kopinatými, na konci černými listeny vněj-

¹) V pohoří Nebrodes (na Sicilii) rostoucí.