Na této straně začíná článek o rostlině:
Starček bahenní - Senecio paludosus [= Starček bažinný - Senecio paludosus]
Starček velkolistý - Senecio Doria [= Starček zlatý - Senecio doria]
Starček jarní - Senecio vernalis

Přímá, až přes ½ m vysoká, tlustá lodyha, teprve nahoře chocholičnatě rozvětvená, jest porostlá listy kopinatými, po kraji často kadeřavě ohrnutými; dolejší listy jsou chobotnatě zubaté, zkrojeny v řapík na spodu rozšířený, hořejší jsou zubaté až celokrajné, poloobjímavé. Nejspodnější listy však v době květu bývají už vyhynulé. Prostředně veliké úbory, rozvíjející se v máji a červnu, mají břichatě zvonkovitý, hustě žláznatohuňatý, přesně jednořadý zákrov, anyť vnější listeny úplně chybějí, a obsahují v paprsku jazykovitých, sírožlutých květů více nežli 10. Lysé nažky jsou věnčeny bílým, hedvábitě lesklým chmýrem několikráte delším nežli jsou samy (f).

Vyskytuje se v bařinách a na rašelinných březích rybníkův u nás velice pořídku. Byl pozorován u Hrobů v horách Krušných (sz. od Teplic), u Kuří vody (sz. od Mnichova Hradiště), u Františkových Lázní, u Jindřichova Hradce a u Mikulčí (jv. od Litomyšle, při hranici českomoravské); na Moravě snad u Jimramova (v Novoměstecku) a u Mušova (sev. od Mikulova).

12. S. bahenní (S. paludosus L. - obr. 691) připomíná vnějškem st. hajní; má však oddenek plazivý, podlouhle kopinaté, na rubu, někdy také na tmavozelené líci pavučinato-vlnaté až plstnaté, po kraji ostře pilovité listy; vnější listeny zákrovní (z₂), v počtu namnoze 10, jsou jen z polovice tak dlouhé jako polokulatě zvonkovitý, asi 20listenný zákrov vnitřní (z₁); jazykovitých květů v paprsku je 10-16. Nažky (F) jsou skoro lysé. Přímá, dutá, nahoře chocholičnatě latnatá, více méně, zvláště z mládí pavučinatě vlnatá lodyha dosahuje až 2 m výšky.

Někdy vyskytují se jedinci s listy lysými, jež Tausch považoval za zvláštní druh — st. český (S. bohemicus).

Roste ve vlhkých, pořičných křovinách v Čechách pouze v okolí Poděbrad a Dašic, na Moravě v okolí Litovle, Olomouce, Hranic a Uh. Hradiště. Kvete v červenci a srpnu.

13. S. velkolistý (S. Doria L. — obr. 692) vyhání z dřevnatého, krátkého, vícehlavého oddenku přímou, tlustou, lysou nebo trochu vlnatou, až přes 1 m vysokou, nahoře v chocholičnatou latu rozvětvenou lodyhu. Listy jsou nasivělé, kožovité, jako tučné: spodní (L) poměrně veliké, elliptické až podlouhle kopinaté, drobně zoubkaté nebo celokrajné, v krátký křídlatý řapík súžené, hořejší súženým spodem přisedlé, trochu objímavé nebo sbíhavé; čím výše se listy zmenšují, až přecházejí znenáhla v úzké listeny. Úbory, asi tak veliké jako u st. hajního, mají lysé zákrovy s několika nepatrnými, sotva do ½ zákrovu sahajícími vnějšími listeny a v paprsku jazykovitých, ploše rozložených, zlatožlutých květů nejčastěji 5—6. Nažky jsou lysé.

Roste porůznu na vlhkých lukách, v příkopech a křovinách nížin v jižní a střední Moravě. Kvete od července do září.

14. S. jarní (S. vernalis W. K. — obr. 693) jest 1letý nebo 2letý druh s přímou, as 3 dm vysokou, pavučinatě vlnatou, málokdy olysalou, nahoře