Na této straně začíná článek o rostlině:
Pelyněk (rod) - Artemisia
Pelyněk obecný - Artemisia vulgaris [= Pelyněk černobýl - Artemisia vulgaris]

Jsouc domovem v Číně a Japanu, stala se v novější době velice oblíbenou květinou; pěstuje se zvláště v sklenicích a kořenáčích v nesčetných odrůdách, namnoze »plnokvětých«, barvy bílé, žluté, červené až hnědé a všech jejich odstínech.

Rod 24. Pelyněk¹ (Artemisia,² Beifuss) má střechovitě zákrovy z drobných, šupinovitých listenů, lůžko bez plev a nažky bez chmýří, smačknuté, bezžebré. Obvodové květy buď vůbec chybějí anebo mají koruny nitkovité, nepaprskující.

Roste u nás v 6 druzích :

1. Pelyněk obecný neboli černobýl³ (Artemisia vulgaris L., Beifuss -obr. 665) je vytrvalá bylina mající přímou nebo vystoupavou, až přes 1 m vysokou, latnatě větevnatou, nahoře vlnitě pýřitou, dole lysou, často načervenalou lodyhu a jednoduše peřenodílné listy o kopinatých, celých nebo zastřihovaných úkrojcích; na spodině řapíků jsou ouška.

Kdežto svrchní strana listů je lysá a kalně zelená, povléká spodní stranu, na které jsou průduchy transpirační, vrstvička bílé plsti, mající úkolem zabraňovati v parných letních dnech přílišné vypařování. Rosta totiž často na místech suchých, sluncem vyprahlých, Černobýl nemohl by někdy tolik vody ze země kořeny sehnati, kolik by jí listy, kdyby byly lysé, vypařil, a musil by zahynouti.⁴

¹) Dle Jungmanna od řec. πολιον, jímž rozuměli staří Řekové jakousi rostlinu silně páchnoucí, s bělošedými (= πόλιος) listy. V jiných řečech slov. se zove podobně, na př. rus. полынъ, пелинъ, pol. piołunek, chorv. pelinek atd.

²) Nejspíše od řec. άρτεμής = zdravý, vzhledem k léčivosti některých druhů. Či snad dle bohyně Artemidy, patronky panen? — Dle Matthiola slove tak: ». . . ab Artemisia, Mausoli regis conjuge, quae multos morbos hac herba curavit«.

³) Srovn. rus. чернобыль, pol. czarnobył, chorv. crnobil atd.

⁴) Že listy s povrchem plsťnatým méně tepla od slunce přijímají a tudíž i méně vody vypařují a později vadnou nežli listy s povrchem lysým, o tom přesvědčil se Kerner takto: Obložil dvěma listy ostružinníku, které byly na líci lysé, na rubu plsťnaté, kuličky dvou stejných teploměrů a to tak, že na jedné byla lícní, lysá strana listu vně,