Na této straně začíná článek o rostlině:
Vratič - Chrysanthemum tanacetum [= Vratič obecný - Tanacetum vulgare]

5. Vratič¹ (Ch. tanacetum² Karsch., Tanacetum² vulgare L., Rainfarn — obr. 658) jest vytrvalá bylina vyhánějící z mnohohlavého, skoro dřevnatého, hnědého oddenku obyčejně celý trs přímých, lysých, zřídka trochu pavučinatě vlnatých, až přes 1 m vysokých lodyh, zakončených hustými, chocholičnatými latami zlatožlutých úborů. Peřenodílné, jasně zelené, na líci žláznatě tečkované, na nervech poněkud srstnaté listy mají hlavní vřeteno křídlatě rozšířené a alespoň v hořejší části zubaté; úkrojky jejich jsou kopinaté, ostře pilovité až protisečné. Úbory, podepřené zákrovy z listenů na konci široce blanitě obroubených, obsahují oproti ostatním druhům kopretin květy vesměs trubkovité: v terči obojaké, s válcovitou, oblou trubkou nahoře 5zubou (F₁), na obvodě pestíkové, s trubkou nitkovitou, namnoze 3zubou (F). Někdy se také

obvodové květy, které beztoho paprsku netvoří, ani nevyvinují. Pro tuto vlastnost oddělují někteří vratič od ostatních kopretin a činí jej rodem samostatným - Tanacetum. Nažky (f) jsou 5žebré, na vrcholku věnčeny nízkou, blanitou korunkou.

Roste často pospolitě u cest, na mezích, v mýtinách, po krajích lesních na březích potoků. Kvete od července do října.

Rozemnut nepříjemně páchne, rozkousán hořce chutná. Užívá se ho v lékařství, hlavně k vypuzení cizopasných červů a proti žaludečním křečem. Ve Švédech přidávají mladých listů do pečiva. Také je prý dávají sládci místo chmele do piva. Mimo to možno jimi barviti rozličné předměty na zeleno.

¹) Vyskytuje se i v jiných řečech slovan., na př. mrus. воротычъ, pol. wrotycz, chorv. srb. vratič, povratič atd. Obsahuje snad stslov. kmen vračъ = lékař, vzhledem k léčivým účinkům.

²) Vzniklo prý zkomolením z řec. άθανασία (άθάνατος = nesmrtelný), kterýmžto jménem rozuměli staří Řekové rostliny nevadnoucí; přeneseno na tuto bylinu asi proto, že květy její sušením málo se změní.