657) má šikmý, dlouhými kořenovými mrcasy posázený oddenek, z něhož vyrůstá obyčejně několik přímých nebo vystoupavých, až přes ½ m vysokých, dole lysých, nahoře roztroušeně chlupatých lodyh, rozvětvujících se v hořejší části v plochý složený chocholík. Listy jsou měkké, jasně zelené nebo žlutozelené, vesměs řapíkaté, v obrysu vejčité, 2-3kráte peřenodílné, o úkrojcích podlouhlých nebo vejčitých, tupých, vroubkovaně (nikoli bodlinatě) pilovitých až peřenoklaných. Úbory, zvíci úborů sedmikrásky, rozvíjející se hlavně v červnu a červenci, mají na obvodě květy bílé, jazykovité, v terči žluté, trubkovité, s trubkou 2řízně smačknutou. Podlouhle vejčité nažky (f) jsou na vrcholku věnčeny nízkou, zubatou, blanitou korunkou a po bocích ozdobeny 10-12 podélnými, bílými žebry.

Řimbaba jest původně domovem v Asii. Byvši však od dávných dob pěstována jako vyhlášená bylina léčivá, zplaněla znenáhla po vší střední Evropě; vyskytujíc se tu nejraději blízko lidských obydlí, zvláště na rumištích. Dnes pěstují ji v několika odrůdách spíše pro okrasu nežli pro lékárny; zvláště oblíbeny jsou odrůdy „plnokvěté" a pak odrůdy se žlutavými listy, jež se hodí dobře na obruby záhonů.

Rozemnuté listy i úbory voní silně heřmánkem, ač trochu odporněji. Druhdy užívalo se odvaru z nich proti zimnici, křečím i jiným chorobám a čerstvé listy přikládaly se na rány i vředy.