Na této straně začíná článek o rostlině:
Heřmánek (rod) - Matricaria
Heřmánek pravý - Matricaria chamomilla [= Heřmánek pravý - Matricaria recutita]
Heřmánek cizí - Matricaria discoidea [= Heřmánek terčovitý - Matricaria discoidea]

mají polokulaté zákrovy a na obvodě 6—12 (nejčastěji 10) jazykovitých, bílých kvítků asi tak dlouhých jako zákrov; květy v terči jsou nažloutle bílé.

Roste hojně na vlhkých lukách, v příkopech a v pobřežních křovinách.

Druhdy užívalo se listův i květů, jakož i kořene, který štiplavě chutná a nutí ke kýchání, v lékařství. Mladých pupenců možno na jaře požívati jako salátu.

Pěstuje se též — zvláště s plnými, malým růžičkám podobnými úbory — vedle některých jiných druhů pro okrasu v květnicích.

Rod 22. Heřmánek¹ (Matricaria², Kamille) má vyklenuté, namnoze duté lůžko bezplevné, a nesmačknuté nažky bez chmýří, na břišní straně žebernaté. Obvodové květy jazykovité paprskují, někdy však docela chybějí. U nás se vyskytují 3 druhy:

1. Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla³ L. — obr. 651) jest jednoletá, příjemně vonná bylina s přímou, větevnatou, as 3 dm vysokou, i s listy lysou, na spodu někdy nachově naběhlou lodyhou, celkem řídce porostlou střídavými, 2kráte zpeřeně dělenými listy o nitkovitých, plochých úkrojcích. S biologického stanoviska jest zajímavé, že listy hořejší jsou jen o málo menší listů dolejších; u valné většiny rostlin jsou totiž listy čím výše na lodyze menší а k lodyze přitisklejší, aby nezastínovaly listů spodnějších. Zde toho není třeba, poněvadž mezi úzkými úkrojky může na listy spodní dosti slunečních paprsků procházeti.

Květné úbory (U), rozkvétající od máje do srpna, spočívají na koncích prodloužených, dutých stopek. Mají střechovitý zákrov složen ze šupinovitých listenů s velmi úzkými, bělavými okraji a duté, kuželovité, bezplevné lůžko (t). Obvodové, pestíkové kvítky (F) s jazykovitými, 3—5zubými, bílými korunami ohýbají se vždy na večer dolů, ráno, když rosa se vypařila, opět se zvedajíce; koncem doby květní však se sehnou dolů trvale. Obojaké kvítky v terči (F₁) mají koruny trubkovité, žluté.

Nahnědlé nažky (z) jsou bez chmýří; na hřbetní straně jsou bezžebré, svraskalé, na břišní mají však 5 podélných žeber. Jsouce navlhčeny, mění se na povrchu v lepkavý sliz, jímž se přidržují půdy, aby mohl klíček do země lépe vniknouti.

O opylení platí vše, co pověděno u rmene smradlavého na str. 474.

Roste často na rumištích, úhorech a u cest.

Sbírá se pro domácí potřebu na „heřmánkové thé" a pro lékárny; náležíť k nejdůležitějším bylinám lékařským.

2. Na několika místech v Čechách i na Moravě (na př. v okolí Prahy, Č. Třebové, Podmokel, Plzně, Hustopeče) pozorován byl h. cizí (M. discoidea⁴ DC., Santolina⁵

1 ) Vzniklo předrážkou h ze slova rmen, rmenek, podobně jako Rtyně z Hertina. (Viz též pozn. ¹) na str. 473.)

2 ) Od lat. matrix = děloha, matka, vzhledem k léčivým vlastnostem.

3 ) Slož. z řec. χαμαί = při zemi + μήλον = jablko, vzhledem k vonným úborům.

4 ) t. j. se samými květy trubkovitými neboli terčovými (flores discoidei).

5 ) Dle frac. krajiny při ústí Gironde, kterou obývali Santonové; vztahuje se však původně na jinou, rmenu podobnou, léčivou rostlinu, která v uvedené krajině hojně prý roste.