Na této straně začíná článek o rostlině:
Smetanka bahenní - Taraxacum palustre [= Pampeliška rašelinná - Taraxacum turfosum]

úhlednou, „chmýřitou" kouli. To ovšem děje se pouze za počasí suchého; za vlhka zůstávají zákrovy zavřeny. Zavěje-li do chmýřité koule vítr, trhá nažky s lůžka a roznáší po krajině. - Na dolejšku zobánku jsou nažky drsné od četných, drobounkých, šupinkatých, špičatých ostnů, jimiž přidržují se posléze vlhké půdy, aby mohly lépe vyklíčiti.

Opylení děje se způsobem u složnokvětých obvyklým; při periodickém zavírání se úborů blizny vnějších, dříve rozkvetlých kvítků dotýkají se kvítků vnitřních a súrodňují se pylem jejich geitonogamicky.

Smetanka jest obecnou na pastvinách, lukách a při cestách. Kvete hlavně od dubna do června, často však opět na podzim.

Kořeny a listy obsahují léčivé mléko. Mladých, bledých listů požívají na jaře, zejména ve Francii, jako salátu.

Pozn. Na suchých pažitech a kopcích vyskytuje se někdy odrůda útlejší, obyčejně nasivělá, s bledšími, skoro sirově žlutými, vně často načervenalými korunami a menšími, za květu pouze 1—2 cm širokými úbory, jejichž vnější listeny zákrovní jsou rovnovážně odstálé, vnitřní pak často pod koncem hrboulkaté — sm. nasivělá neboli růžkatá (T. glaucescens Koch, T. laevigatum¹ DC., Leontodon⁴ corniculatus² Kit.). Od s. obecné liší se také tím, že má štíhlejší, tenké stvoly, úkrojky kracovitých listů užší a delší, často čárkovité až niťovité a nažky s počátku světlé, později tmavě červenohnědé, kdežto sm. obecná má nažky s počátku olivově zelené, později šedé. Mnozí považuji ji za samostatný druh.

2. S. bahenní (T. palustre DC., T. scorzonera³ Reichb., Leontodon⁴ salinus⁵ PoIl., Leont. lividus⁶ W. Kit. — obr. 616) liší se od sm. obecné hlavně tím, že vnější, vejčité, lysé, načernale zelené listeny zákrovní poměrně malých, vejčitě válcovitých úborů (Ú) jsou přitisklé nebo přímo odstálé. Nasivěle zelené, na dolejšku často načervenalé, přitloustlé, vzpřímené listy jsou kopinaté, kracovitě protisečné (L) nebo častěji úzké, čárkovito-kopinaté, vykrajovaně zoubkaté až skoro celokrajné. Koruny jsou malé, sytě žluté, vně načervenalé, nažky nažloutlé, na zobanu jen krátkými, namnoze tupými osténci posázené.

¹) Lat. laevigatus = hladký, hlazený (laevigare = hladiti).

²) Lat. corniculatus = růžkatý.

³) Viz pozn. na str. 467.

⁴) Viz pozn. na str. 462.

⁵) Lat. salinus = slaný, na slaných místech rostoucí.

⁶) Lat. lividus = sivý, nasivělý.