Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník věsenkovitý - Hieracium prenanthoides
Jestřábník Fiekův - Hieracium Fiekii [= Jestřábník věsenkovitý - Hieracium prenanthoides]
Jestřábník pruhovaný - Hieracium striatum [= Jestřábník omanovitý - Hieracium inuloides subsp. striatum]
Jestřábník omanovitý - Hieracium inuloides

až celokrajné a vespod nasivělé, s vyniklou nervaturou. Válcovité, na dolejšku vždy zaokrouhlené, asi 1 cm dlouhé zákrovy, spočívající na stopkách hustě žláznato-černo-chlupatých, jsou smutně zelené a též hojně žláznatými chlupy posázeny. Roste na stráních Sudet. Kvete v červenci a srpnu. — J. věsenkovitý (H. prenanthoides Vill. — obr. 599).

b) Kraj koruny lysý; lodyha obyčejně dutá — 30.

30. a) Lodyha lysá nebo trochu draslavá, hustě listnatá.

Listy ze srdčitého spodu podlouhlé, hořejší vejčité, zakončité, jsou mělce zoubkaté, na líci jasně zelené, na rubu bledozelené, po kraji brvité, ostatně téměř lysé. Prostředně veliké úbory, stojící na spoře žláznatých stopkách, bývají směstnány do chocholíkovité, namnoze 3 - 6květé laty. Vnitřní listeny zákrovů na spodu přiokrouhlých jsou skoro lysé, s širokým, bledým okrajem. Roste zřídka v Krkonoších. Kvete v červenci a srpnu. — J. Fiekův (H. Fiekii Uechtr.).

b) Lodyha až nahoru odstále srstnatá, silná, žebernatě pruhovaná.

Listy podlouhlé, hořejší vejčitě kopinaté, více méně hrubě a oddáleně zubaté, dosti tuhé, s vyniklou sítí žilek, roztroušeně až hustěji srstnaté, na líci sytě, na rubu namodrale bledozelené. Nejdolejší listy kratičce řapíkaté jsou v době květu vždy už uschlé. Úhledné úbory, počtem 3—10, spočívají na silných, šedoplsťnatých, štětinatých i žláznato-chlupatých stopkách ve vrcholíkovité latě. Roste na kamenitých místech a horních lukách roztroušeně na Kladském Sněžníku a v Jeseníku. Kvete v srpnu a září. — J. pruhovaný neboli Tauschův¹ (H. striatum Tausch, H. Tauschianum¹ p. Uechtr. — obr. 600).

31. a) Zákrovy světle zelené, s vnitřními listeny bledými — 20.

b) Zákrovy tmavozelené až načernalé.

Lodyha 3 - 5 dm vysoká, pevná, lysá, jest dole srstnatá, nezřetelně pruhovaná a po celé délce dosti hustě porostlá listy podlouhle až čárkovitě kopinatými, většinou poloobjímavé přisedlými, roztroušeně srstnatými až skoro lysými, stejnotvárnými. Úbory prostřední velikosti, v počtu 2-8, spočívají na jemně a spoře pýřitých, namnoze bezžlázných, někdy zcela lysých stopkách a načernalé zákrovy jejich skládají se z kopinatých listenů lysých nebo skoro lysých. Kraj korun je lysý, nažky jsou tmavohnědé. Roste na kamenitých a travnatých stráních Sudet. Kvete v srpnu a září. — J. omanovitý (H. inuloides Tausch, H. crocatum Fr. — obr. 601).

¹) Ku poctě Ign. Tauscha, professora botaniky v Praze. Zemřel r. 1848.