docela chybějí; dolejší listy jsou krátce řapíkaté, hořejší jsou súženým spodem přisedlé, ale neobjímavé. Nejdolejší listy bývají v čas květu obyčejně již uschlé jako u druhu předch. Lodyha se nahoře rozvětvuje v chocholičnatou, řidčeji skoro hroznovitou, obyčejně mnohoúbornou latu. Prostředně veliké úbory, rozkvétající v červenci a srpnu, mají válcovité, na spodu zaokrouhlené, nepravidelně střechovité, bledozelené, bezžlázné zákrovy, jejichž vnější, kratší, namnoze bledě obroubené listeny jsou k vnitřním listenům přitisklé, nebo od nich málo odstávají. Koruny a čnělky jsou takové jako u druhu předch., nažky černé. Obnovuje se podzemními, přezimujícími pupeny jako j. okoličnatý.

Roste ve světlých lesích, křovištích, na návrších a stráních od roviny až do vysokých hor a to v několika odrůdách, jež někteří považují za druhy samostatné.

Jsou to zejmena:

a) J. trojzubý (H. tridendatum Fr. sp.) — u nás nejrozšířenější; má méně tuhou, na dolejšku často načervenalou lodyhu, oddálenější, měkčí listy nevynikle žilnaté, po každém okraji obyčejně se 3 většími zuby, a listeny zákrovu úzce čárkovité, zelené, vnitřní po kraji bledé.