В. Jestřábníky pravé (Archhieracium) — mají nažky 3—5 mm dlouhé, na vrcholku nevroubkované (obr. 575 f); lodyhy jsou namnoze mnoholisté a nadzemní výběžky z oddenku nevyrůstají. Obnovujíť se rostliny růžicemi nebo zavřenými pupeny, které přezimují a na jaře vzrůstají v lodyhy.

Prvá skupina (j. chlupáčkovité) dělí se opět ve 2 čeledi:

α) J. bezlodyžné (Acaulia), které místo listnatých lodyh vytvářejí bezlisté stvoly, vyrůstající z paždí přízemních listů. Z našich druhů k nim náleží pouze jeden, ale za to velice mnohotvárný — chlupáček (H. pilosella L.).

β) J. lodyžnaté (Cauligera), které mají lodyhy vždy více méně listnaté. Z našich druhů sem náleží celkem 11, jež možno opět roztříditi ve 2 oddělení:

a) J. lodyžnaté nízké (Cauligera humilia) — s lodyhami nízkými pouze 1—2listými, chudoúbornými. Patří sem: j. šlahounokvětý (H. flagellare Willd.) a myší ouško (H. auricula Lamk).

b) J. lodyžnaté vysoké (Cauligera elata) — s lodyhami vysokými, více méně listnatými, namnoze mnohoúbornými. Patří k nim druhy č. 4— 12.

Druhá skupina (j. pravé) rozvrhuje se též ve 2 čeledi:

α) J. růžicovité (Phyllopoda) - s růžicemi přízemních listů, které, vyrůstajíce vedle starých lodych na podzim prvního roku, přezimují a v době květu jsou obyčejně ještě zachovalé. Náležejí k nim druhy čís. 13—17.

ß) J. bezrůžicovité (Aphyllopoda) — bez růžic přízemních listů, ale s lodyhami mnoholistými, jejichž spodní listy však v době květu bývají obyčejně už uvadlé, tak že lodyhy se zdají býti dole bezlisté. Obnovují se podzemními pupeny, které obyčejně v klidu přezimují a teprve z jara vzrostou v listnaté lodyhy; zřídka vyvinují se za příznivého počasí některé pupeny už na podzim a přezimují pak jako rozetky. K nim patří druhy č. 18-22.

I jest dle toho soustavný přehled jestřábníků takový:

Při určování druhů dlužno přihlížeti nejen k listům, lodyhám, květenstvím, zákrovům a jich odění — jsou-li na nich chlupy štětinkaté, žláznaté, hvězdovité (viz na př. obr. 559 CH, 561 ch) — nýbrž i ke korunám, nažkám а k oddenkovým výhonkům, jsou-li jaké. Proto se doporučuje sbírati pro herbář rostliny celé, s oddenkem a vedle rostlin kvetoucích též rostliny odkvetlé, s vyvinutými nažkami. Nažky, koruny a odění (srstnatost) třeba pozorovati namnoze lupou.

Druhy u nás nejvíce rozšířené, ze vzácnějších pak ty, které rostou v rovinách a předhořích, bude nejlépe určovati dle tohoto klíče: