Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda ozimá - Crepis biennis [= Škarda dvouletá - Crepis biennis]
Škarda nicejská - Crepis nicaeensis [= Škarda niceská - Crepis nicaeensis]

žluté, u obvodových květů často vně červeně pruhované. Žluté čnělky za sucha trochu sezelenají. Světle hnědé, bezzobanné, ani ku konci nesúžené, 10—13žebré nažky (f) mají bílé chmýří zdéli nebo o něco kratší nežli zákrov; od nažek předch, druhu liší se tím, že jsou hladké, kdežto u šk. střešní jsou nahoře na žebrech zoubkovano-draslavé.

Roste dosti hojně zvláště v rovinách: na rolích, průhonech, píščinách a u cest. Kvete od července do podzimu. Náleží k rostlinám dle stanoviska značně proměnlivým, proto ji nazval Wallroth šk. mnohotvárnou (C. polymorpha).

3. Š. ozimá (C. biennis L. - obr. 548) má krátký, po dozrání semen v 2. roce odumírající kořen, z něhož vyhání podlouhlé, chobotnatě kracovité listy přízemní a přímou, jednoduchou nebo nahoře větvitou, někdy až přes 1 m vysokou, brázditou, skoro lysou nebo mrtnatou lodyhu. Spodní listy lodyžní podobají se listům přízemním, čím výše však jsou listy užší, jen v dolní své části hřebenitě nebo chobotnatě zubaté, ostatek celokrajné, až přecházejí v listy úzce kopinaté a nedělenou spodinou přisedlé. U jedinců rostoucích na špatné, vyprahlé půdě jsou listy vesměs menší a mnohem méně rozeklané.

Prostředně veliké úbory, rozvíjející se od května až do září, mají třepenitě štětinaté lůžko (t) a vnější listeny zákrovní kopinaté, asi 2krát kratší vnitřních a odstálé; vnitřní listeny (b) jsou na vnitřní straně přitiskle hedvábitě pýřité jako u šk. střešní. Květy mají zlatožluté koruny a žluté čnělky. Žlutavě hnědé, 13žebré, trochu křivé, bezzobanné nažky (f) jsou nahoře na žebrech slabě zoubkovaně draslavé a věnčeny chmýřím, které je značně delší nežli zákrov.

Roste hojně na lukách, mezích a u cest.

Pozn. V okolí Loun byla pozorována odrůda mající na zákrovu hojné, víceřadé, žlutavé, žláznaté chlupy, kterou Čelakovský nazval šk. oz. žlázonosnou (C. biennis β glanduligera).

4. Š. nicejská (C. nicaeensis L. — obr. 549) podobá se vnějškem velice šk, ozimé. Vyhání z 2letého kořene přímé, 3—6 dm vysoké, nahoře chocholičnatě větevnaté, i s listy více méně srstnaté lodyhy s plochými, podlouhlými, chobotnatě zubatými a protisečnými, zřídka skoro celokrajnými listy, z nichž dolejší jsou súženy v řapík, hořejší však střelovitě přisedlé. Prostředně veliké úbory, o málo menší nežli u druhu předch., mají třepenitě štětinaté lůžko (t) a šedopýřitý zákrov, jehož vnější, kopinaté listeny jsou o polovici kratší nežli listeny vnitřní jako u šk. ozimé, avšak vnitřní listeny zákrovní (b) jsou