Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda střešní - Crepis tectorum
Škarda zelená - Crepis virens [= Škarda vláskovitá - Crepis capillaris]

1. Škarda střešní (Crepis tectorum L. — obr. 546) jest jednoletá bylina vyhánějící z vřetenovitého kořene růžici přízemních, podlouhle kopinatých, zubatých až peřenoklaných, v řapík súžených listův a jednu nebo několik přímých, až ½ m vysokých, i s listy krátce chlupatých, šedozelených, namnoze rozkladitě větevnatých lodyh. Listy lodyžní jsou kopinaté, alespoň na dolním okraji chobotnatě zubaté až hřebenitě protisečné, čím výše však na lodyze užší, až skoro čárkovité a celokrajné, vždy však po kraji více méně ohrnuté a střelovitým spodem přisedlé. Na rostlinách slabých bývají někdy všecky listy lodyžní úzké a skoro celokrajné. Drobné úbory květné, spočívající na stopkách nahoře poněkud ztloustlých, mají třepenitě štětinaté lůžko (t) a válcovitý zákrov složen ze 2 řad šedopýřitých, trochu žláznatě chlupatých listenů (b).

Vnější, úzce čárkovité listeny jsou však kratičké (3krát kratší vnitřních) a obyčejně trochu odstálé; vnitřní listeny jsou na vnitřní straně přitiskle hedvábité. Květy (F) mají světle žluté koruny a hnědé, za sucha načernalé čnělky. Oblé (nesmačknuté), 10-13žebré, bezzobanné, pouze na vrcholku ztenčené, kaštanové nažky (f, f₁) jsou věnčeny jednoduchým, bílým, měkkým, lámavým chmýřím, které jest jen nepatrně delší nežli zákrov.

Opylení děje se nejčastěji xenogamicky pomocí hmyzu, jak vysvětleno v znacích povšechných (str. 389). Kromě toho však zúrodňují se blizny vnějších květů též pylem vnitřních květů geitonogamicky, když úbory na večer nebo před deštěm se zavírají. Ku konci doby květní svinují se ramena bliznová tak velice, že dotýkají se čnělky a pyl, jejž v chloupcích její uvázl, na sebe otírají; jest tudíž i autogamie možná.

Roste hojně na písečnatých půdách, na rumištích, u cest a na zdech. Kvete od června do října.

2. Š. zelená (C. virens Vill. - obr. 547) jest též bylina jednoletá jako předch., vyhánějíc z vřetenovitého kořene růžici přízemních, kracovitě peřenodílných nebo chobotnatě zubatých, v řapík súžených listů, jakož i vystoupavé, 4—10 dm dlouhé, větevnaté, i s listy dosti lysé, zelené lodyhy; listy lodyžní jsou kopinaté až čárkovité a tak jako listy přízemní ploché (po kraji neohrnuté). Malé úbory spočívají na stopkách po celé délce stejně tlustých, mají lůžko (t) lysé a zákrov zelený, s vnitřními listeny uvnitř lysými; vnější, čárkovité listeny jsou asi 3krát kratší listenů vnitřních a tak těsně k nim přiléhají, že třeba použíti lupy, abychom obrysy jejich dobře rozeznali. Koruny jsou světle