Na této straně začíná článek o rostlině:
Štětka chlupatá - Dipsacus pilosus [= Štětička chlupatá - Virga pilosa]

peřenoklané listy lodyžní štětinatě brvité; u štětky obecné jsou totiž přízemní listy na hřbetním kýlu, často i na líci ostenaté, ostatně téměř lysé a listy lodyžní po kraji lysé nebo roztroušeně osténkaté. Ostatně jsou hořejší listy lodyžní jako u štětky obecné na hřbetním kýlu ostnité a srůstají svými spodinami v hluboké nádržky. Čárkovito-kopinaté listeny zákrovní jsou namnoze odstálé, konci vystoupavé, plevy zdéli nebo delší květů, s rovnou, ohebnou špičkou a koruny bledě lilákové až bílé, při odkvétání žlutavé.

Jsouc bylinou 2letou, kvete v touž dobu a roste na podobných stanovištích jako předch., ale jen v některých krajinách; v Čechách v širším okolí pražském, středním a západním Polabí, ve Středohoří a Teplicko-Žatecku, na Moravě v části jižní a střední, ve Slezsku v okolí Těšína i j.

3. Š. chlupatá (D. pilosus L., Cephalaria¹ appendiculata² Schrad. — obr. 521) poznává se od obou předch. druhů na první pohled hlavně dvěma znaky: má listy vesměs krátce řapíkaté a úbory kulovaté. Přímá, osmihranná, dutá, dole srstnatá, na hranách tence ostenatá, 5—12 dm vysoká lodyha obyčejně se rozvětvuje ve vstřícné, dlouhé, dosti odstálé větve; vstřícné, měkké, namnoze lysé nebo trochu srstnaté listy mají elliptičný až kopinatý tvar, hrubě zubatý okraj a na spodu čepele 2 ušty; nejhořejší listy bývají trojdílné, o velikém konečném úkrojku, často celokrajné. Úbory, spočívající na stopkách posázených hustě tuhými štětinkami, mají zákrovní listeny klínovito-kopinaté, bylinné, jen na konci jemně

¹) Z řec. κεφαλή = hlava, vzhledem ke kulovatým květenstvím.

²) Lat. appendiculatus = přívěskatý, vzhledem k uštům na spodu čepelí.