Na této straně začíná článek o rostlině:
Štětka laločnatá - Dipsacus laciniatus

Květy (F) jsou hustě směstnány na vrcholku lodyhy a větví okolo válcovitých lůžek ve vejčité, až 8 cm dlouhé, zdaleka viditelné úbory, které jsou podepřeny a před útoky některých býložravých zvířat chráněny čárkovito-šidlovitými, bodlinatými, obloukovitě vystoupavými, často celý úbor přerůstajícími listeny zákrovními. Každý kvítek sedí v úžlabí ohebné, v rovnou špici protáhlé plevy (pl), která jest o něco delší než kvítek. Spodní, 2členný, ale 1pouzdrý a jednovaječný semeník (obr. 518 a obr. 519), prodlužující se v jednoduchou čnělku a věnčen na vrcholku miskovitým, 4rohým kalichem (k), jest vnořen až po kalich do pohárkovitého, 4hranného, 8rýhého zákrovečku (z) o kratičkém okraji. Bledě fialové, nálevkovité, souměrné koruny (c) jsou po kraji rozeklány ve 4 tupé cípy; z jícnu jejich daleko vyčnívají 4 volné tyčinky s modrými, introrsními prašníky. Plody (f) jsou nažky věnčené vytrvalým kalichem (k) a obalené až po kalich vytrvalým zákrovečkem (z).

Opylení význačně protandrických květů obstarává hlavně hmyz blanokřídlý, vyssávající z dolní části kor. trubky medovinu. V první době rozkvětu vyčnívají z korun zralé prašníky, později, když prašníky úplně se vypylily, též 2klané blizny, jejichž jedno rameno však nejčastěji zakrňuje.

Zmínky zasluhuje též postup, jakým květy v úborech rozkvétají. Kdežto u valné většiny rostlin rozvíjejí se květy v úborech od vnějška do středu, po případě od dolejška k vrcholku, rozkvétají u štětek nejprve květy sedící asi uprostřed úboru a odtud pak postupuje rozkvétání směrem nahoru i dolů.

Roste na pustých místech, zvláště u cest a v poříčním štěrku, na náspech tratí a na návrších. Kvete v měsících letních.

Kořene užívalo se druhdy v lékařství. Vodou z listových nádržek vymývají si v některých krajinách venkované bolavé oči.

2. Š. laločnatá (D. laciniatus¹ L. - obr. 520) podobá se velice druhu předch., má však laločnatě vroubkované listy přízemní bezostenné, po obou stranách štětinatě drsné, po kraji ovšem tak jako nestejně chobotnatě

listy na odříznuté části brzy zvadnou; nalejeme-li však do nádržek vody, zůstanou čerstvé, pokud se voda nevstřebá. Pokus ten daří se zvláště dobře u smoloroňě prorostlého (Silphium perfoliatum L.) jehož srostlé spodiny vstřícných listů tvoří nádržky mnohem větší a hlubší nežli u štětky obecné (viz na konci násl. řádu). A tak jsou tyto rostliny zároveň pěkným příkladem vzácného jinak zjevu, že voda může dostati se do těla rostlinného také ještě jinou cestou nežli kořenem.

¹) Lat. laciniatus = roztřepený, vzhledem k peřenoklaným listům.