Na této straně začíná článek o rostlině:
Kozlíček kýlnatý - Valerianella carinata
Kozlíček zubatý - Valerianella dentata

Drobounké, namodrale bílé kvítky (F), podepřené 3 listénci, jsou směstnány, jak už pověděno, do konečných, malých, hustých, strboulovitých květenství složených z vidlanů (V). Jsou podobného složení jako květy kozlíkův až na to, že drobounké koruny nemají na spodu dutého hrboulku. Kalich v době květu nezřetelný tvoří na plodu nízký, 3zubý okraj.

Nažky jsou okrouhle vejčité, smačknuté a po obou stranách asi stejně vyklenuté. Na příčném řezu (f) jeví se býti trojpouzdré: v jednom větším pouzdře, jehož vnější stěna jest houbovitě ztloustlá, vězí semeno, ostatní dvě o málo menší pouzdra jsou však prázdna a mají pouze ten účel, aby byly nažky, nemajíce chmýří, lehčí a vítr je mohl od rostliny daleko zanášeti.

Opylení děje se hlavně autogamii, poněvadž drobounké kvítky jsou hmyzem málo vyhledávány. S počátku jest čnělka v koruně skryta, nicméně na dospělou bliznu dopadá pyl ze zralých prašníků výše postavených a zúrodňuje ji. Později se čnělka prodlužuje, tak že blizna prašníků se dotýká a pyl jejich na sebe otírá.

Roste hojně na travnatých úklonech, na polích, v zahradách, u cest a v křovinách. Poněvadž mladé přízemní listy dávají lahodný salát, zvláště v době zimní a záhy na jaře, pěstují jej někde též v zelinářských zahradách. Kvete už v dubnu a máji; nažky dozrávají koncem června.

2. K. kylnatý (V. carinata Lois. — obr. 513) podobá se tak velice druhu předch., se kterým též současně rozkvétá, že se snadno s ním může zaměniti. Kvítky mají však kalich nezřetelně jednozubý a namodrale bílou korunu skoro o polovici menší, jen asi 2 mm dlouhou. Nejjistěji však poznává se od druhu předch. podle nažek (f); ty jsou totiž podlouhlé, skoro 4bоké, v pravo i v levo s podélnou brázdou, na zadní straně slabě vypouklé, na přední straně hluboce žlábkovité, o prázdných pouzdrech značně velikých (f₁).

Jsa rozšířen hlavně v Porýnsku, vyskytuje se v Čechách velice porůznu na polích (na př. v okolí Prahy) nejspíše jen zplaněle; pouze v okolí Liberce zdá se býti domácím, poněvadž v sousední Lužici a v pruském Slezsku jest dosti rozšířen. Na Moravě byl pozorován na polích u Bystřice pod Hostýnem, u Rakvic Hustopečsku, u Vranova ve Znojemsku a u Svitavy.

3. K. zubatý neboli Morisonův¹ (V. dentata Autt., V. Morisonii DC -obr. 514) podobá se vnějškem též oběma předcházejícím, rozeznává se však od

¹) Ku poctě Rob. Morisona, prof. botaniky v Oxfordě, zemřevšího г. 1683.