Na této straně začíná článek o rostlině:
Svízel obecný - Galium aparine [= Svízel přítula - Galium aparine]

čárkovito-podlouhlé, po krajích a na středním nervu draslavé, sušením namnoze černající listy na konci více méně zaokrouhleně tupé, bezhroté, většinou jen po 4 v přeslenech, čímž liší se nejen od s. mokřadního, nýbrž i ode všech druhů předch.; ty mají totiž listy hrotité v přeslenech 6- i vícečetných. Bílé kvítky, skládající rozkladitou latu, mají ušty korunní špičaté; dospívají v drobné plody hladké a lysé.

Roste na podobných stanovištích a kvete v týchž měsících jako druh předch.

Statnější exempláře mívají přesleny 5- i 6četné a mohou býti snadno považovány za s. mokřadní; vždy však mají listy nehrotité a plody lysé.

10. S. obecný neboli přítula¹ (C. aparine² L., Klebekraut - obr. 487) jest oproti všem vytrvalým druhům předch. bylina 1letá. Má chabou, 4hrannou, často popínavou, až 1½ m dlouhou, obyčejně jednoduchou lodyhu, která jest na hranách posázena drobnými, zpět obrácenými ostny a tudíž silně draslavá, tak že na holém těle škrábe. Rostouc v houštinách, zachycuje se těmito ostny sousedních rostlin a dostává se, mezi větvemi jejich se proplétajíc, i při své chabosti ke slunci³. Kopinaté, po krajích a vespod na středním nervu draslavé listy (L) stojí v přeslenech 6-8četných.

Bílé, drobounké kvítky (F) vyrůstají v chudých, dlouhostopečných, úžlabních, vidlanovitých vrcholíčcích, které - jsouce delší nežli listy, z jichž paždí vyrůstají - v hořejší části lodyhy splývají v listnatou latu.

Koruny jsou v průměru menší nežli zralé plody, čímž liší se přítula s druhem násl. ode všech druhů předch.

Draslavé plody (f) velikosti zrna semencového sedí na koncích rozpřažených, i po odkvetení přímých stopek. Dozravše chytají se ohnutými háčky na srst zvířatům i na šat lidem, kteří je pak roznášejí po krajině.

Roste hojně v křovištích, plotech, v zahradách a na rumištích. Kvete jako oba druhy předch. v létě.

Pozn. Někdy vyskytuje se na polích odrůda, slabší, s listy užšími a plody menšími (velikosti zrna prosného), ale ovšem též štětinatými — s. Vaillantův (G. Vaillantii⁴ DC., G. infestum W. K.); a jindy opět, zejména v bramborách

¹) Také pol. tak slove (przytulia); rus. лепчица, chorv. prilipača.

²) Řec. άπαρίνη (od άπαίρο = zachycuji), vzhledem k draslavé lodyze a plodům.

³) Viz k tomu obraz ve sv. I. v Slovn. terminolog. pod heslem lodyha.

⁴) Viz pozn. ¹) na str. 356.