Na této straně začíná článek o rostlině:
Tušalaj - Viburnum lantana [= Kalina tušalaj - Viburnum lantana]
Kalina vavřínová - Viburnum tinus [= Tušalaj vavřínolistý - Viburnum tinus]

oproti květenství bezovému bývá mezi širokými listy více zastiňováno. Uvnitř květenství jsou květy plodné (F), mající trubkovitě zvonkovité, 5cípé koruny mnohem menší, 5 vyčnívajících tyčinek s introrsními prašníky a spodní semeník jinak téže povahy jako u bezu černého. Peckovice (f) zráním červenající jsou jednosemenné, anať dvě pouzdra i s vajíčky zakrní a jeví se pak jako vypouklá žebra (obr. 467). Tím hlavně liší se kalina od bezů, které mají peckovičky 3-5semenné. Opylení jest podobné jako u bezu černého.

Roste v křovištích a na pokraji lesův. Sází se však též hojně v zahradách, zvláště v odrůdě s květy vesměs jalovými, nahloučenými ve velikých kulatých květenstvích, zvané k. růžovitou (V. opulus β roseum L.).

2. Tušalaj neboli chudovina (V. lantana¹ L., türkische Weide obr. 468) jest keř nebo stromek se vstřícnými, vejčitými, nedělenými, pilovitými, na rubu svraskale žilnatými, od hvězdovitých chlupů plsťnatými listy a bohatými, dosti plochými vrcholíky, jejichž stopky jsou tak jako mladé větve a řapíky plsťnaté. Květy

vesměs plodné mají svrchní, 5zubý kalich, špinavě bílou, zvonkovitě kolovitou, 5cípou korunu a 5 tyčinek. Jednosemenné, vejčité, s boků smačknuté, s počátku zelené peckovice později zčervenají a dozravše zčernají.

Roste na kamenitých, porostlých stráních, na výslunných kopcích a u cest v teplejších polohách, zejména v severní části širšího okolí pražského, v záp. Polabí, českém Středohoří a hornatině křivoklátsko-berounské, na Moravě v části jižní a střední; ve Slezsku neroste.

Také se sází pro okrasu v zahradách. Kvete v máji a červnu.

V kořenáčích pěstuje se někdy jihoevropská kalina vavřínová (V. tinus² L., Steinlorbeer, Laurustin — obr. 469) — keř s listy vejčitými, celokrajnými, pře-

1 ) Tak nazývají Vlachové naši kalinu.

2 ) Jménem tím zove tuto kalinu již Plinius.