Na této straně začíná článek o rostlině:
Bez (rod) - Sambucus
Bez černý - Sambucus nigra

vejčitými, krátce řapíkatými, vždy zelenými listy plazí se po zemi a vyhánějí z úžlabí listů přímé, na píď vysoké lodyhy květní; ty mají dole 1-2 páry listů podobného tvaru jako na pníčcích, nahoře však jsou bezlisté a dělí se vidličnatě obyčejně ve 2 větve zakončené úhledným květem. Na spodním, kulovatém semeníku (F) — který je tvořen třemi plodolisty a chová ve 2 pouzdrech po 2, později úplně zakrňujících vajíčkách, ve třetím pouzdře jen jedno vajíčko v semeno dospívající — sedí vytrvalý, 5cípý kalich, zvonkovitá, 5cípá, skoro pravidelná, za večera vanilkou páchnoucí koruna barvy bělavé, uvnitř růžové a 4 dvojmocné tyčinky s introrsními prašníky, anať pátá tyčinka byla potlačena. Dlouhá čnělka, zakončena dvoulaločnou bliznou, vyčnívá daleko z koruny, tak že hmyz přilétající z jiného květu otře o ní pyl dříve nežli nový na hlavu si nabere. Plod (f, f₁) jest bezšťávná, 1semenná nažka (oříšek) obdaná na spodu těsně přiléhajícími, lepkavě chlupatými listénci, jimiž dozravši chytá se na tělo zvířat a takto po krajině daleko se rozšiřuje.

Náležejíc květeně severnější, vyskytuje se též mezi mechem na skalách vysokých Krkonoš (v Malé sněžné rokli a na středním Jizerském hřbetě). Kvete v červnu a červenci.

Rod 3. Bez,¹ chebz¹ (Sambucus,² Hollunder) má koruny kolovité, 5cípé, kraj kalicha polosvrchní a bobule 3-5semenné. Vyskytuje se u nás ve 3 druzích:

1. Bez černý (Sambucus nigra L. - obr. 462) jest keř nebo (vypěstován) stromek až 5 m vysoký, jehož rozkladité větve mají uvnitř mohutnou bílou dřeň (duši) a na povrchu šedou, hladkou kůru s bradavičnatými vyvýšeninkami; mladé větve však mají kůru zelenou. Listy jsou vstřícné, lichospeřené, složeny ze 3 - 5 podlouhle vejčitých, špičatých, pilovitých lístků. Na spodu řapíků u silných prýtů bývají (místo palistů) často stopkaté žlázky, vyměšující medovinu ; úkol jejich jest podobný jak uvedeno u kaliny (str. 339).

¹) Vyskytuje se i v jiných řečech slovanských, na př. rus. бозъ, бузина, mrus. бзина, pol. bez, chorv. baz, vind. besg, k čemuž Jungmann dodává: »bezkám = vyhlubuji, »quia matrix cuneo protruditur«. — Dle Miklosiche vzniklo ze kmene apta (= řec. ακτή místo απτή) předsůvkou hlásky h hapet, jemuž rovná se chorv. habat, hebet a polské hebd, = chebd. České chebz jest totéž, co polské chebd. Přesmykem vznikl z hebz druhotvar bezh a z toho zkomolením nynější bez. Také něm. Atticli místo Aptich téhož jest původu.

²) Od řec. σάμβυξ = červeň, vzhledem k barvícím bobulím.