Na této straně začíná článek o rostlině:
Zimolez obecný - Lonicera xylosteum
Zimolez tatarský - Lonicera tatarica

její je celkem krátká a má na spodu vydutý hrboulek, v němž se hromadí medovina. Aby se k této medovině nedostal hmyz nepovolaný a netrpěla deštěm, jsou nitky tyčinek i vnitřní stěny trubky kor. porostlé chloupky, spletenými v hustou mříž.

Pod květy jsou nepatrné listénce, několikráte kratší semeníkův.

Zralé bobule jsou černé a ojíněné. Opylení jest podobné jako u druhu následujícího.

Roste v horních lesích a na horských stráních Šumavy, vysočiny karlovarsko-tepelské, hor Krušných, hor Jizerských, Krkonoš, hor Kladských a Orličných, v českomoravské vysočině, moravskoslezském Jeseníku, Beskydách i Karpatech. Také se sází někdy v sadech.

Bobule jeho byvše požity, působí dávení.

4. Z. obecný (L. xylosteum¹ L., L. vulgaris Roehl., Beinholz -obr. 458) podobá se úplně druhu předch., má však stopky květní jen asi tak dlouhé jako květy, čárkovité listénce namnoze delší semeníků a bobule (f) červené. Ostatně jsou listy i se stopkami roztroušeně pýřité. Květy (F) mají kraj kalicha po odkvetení opadavý a nejčastěji žlutavě (řidčeji červenavě) bílou korunu na spodu s dutým hrboulkem (h) jako u druhu předch. Také medovina v hrboulku se hromadící jest chráněna před deštěm spletenými chloupky.

Opylení obstarávají hlavně čmeláci. V první době rozkvětu stojí dle pozorování Kernerových před vchodem do trubky kor. dospělá blizna, kdežto prašníky dosud nezralé, stojí níže. Později si ovšem blizna s prašníky místo vymění. Ku konci doby květní zúrodňují se blizny též autogamicky, an na ně pyl v nakloněných květech může dopadati.

Roste ve světlých hájích, na křovitých stráních, u cest a na mezích po vší vlasti a také se často sází v zahradách a sadech. Kvete jako předch. hlavně v máji a červnu.

Má velice tvrdé dříví (odtud něm. jeho jméno); větve jeho hodí se dobře za násadky k bičům.

5. Z. tatarský (L. tatarica L. — obr. 459) má stopky květní též pouze asi zdéli květu nebo o málo delší jako z. obecný, jemuž i vnějškem velice se podobá, ale zcela lysé; srdčitě vejčité, lysé listy jsou na konci tupé (kdežto u z.

¹) Slož. z řec. ξύλον = dřevo + όστεον = kost, vzhledem ku tvrdému dřevu.