Na této straně začíná článek o rostlině:
Kozí list otáčivý - Lonicera periclymenum [= Zimolez ovíjivý - Lonicera periclymenum]
Zimolez černý - Lonicera nigra

2. Kozí list otáčivý neboli německý (L. periclymenum¹ L., Periclymenum germanicum Roehl. — obr. 456) podobá se celkem růži z Jericha, má však listy vesměs krátce řapíkaté, spodem spolu nesrostlé, žláznatě srstnaté a žlutavobílé — s počátku však uvnitř čistě bílé, vně načervenalé — květy ve strboulcích na koncích větviček, aby byly nočním motýlům tím nápadnější. Bobule jsou červené.

Jsa domácím druhem v sev. Německu a po Evropě střední velice spoře roztroušen, sází se u nás někdy v zahradách; zřídka se vyskytuje též zplanělý. Kvete v měsících letních.

3. Zimolez² černý (L. nigra L., Schwarze Heckenkirsche — obr. 457) má peň přímý (neoplétavý), jen asi 1 m vysoký, vstřícné listy vesměs řapíkaté, podlouhle vejčité, na líci matné, na žilách lesklé, na rubu trochu nasivělé a v mládí roztroušeně chlupaté, později lysé.

Bledě růžové květy, rozvíjející se v máji a červnu, sedí vždy po dvou na vrcholcích společných, úžlabních stopek, které jsou asi 3krát delší květů. S morfologického stanoviska dlužno považovati tato 2květá květenství za trojkvěté vidlany, jejichž střední květ úplně zanikl. Kraj kališní po odkvetení opadává. Koruna jest 2pyská, o horním pysku 4úšetném jako u druhů předch., ale trubka

¹) Slož. z řec. περί = okolo + κλύμενον = popínavá rostlina.

²) »Zimolez, passim auditur zemolez, forte rectius ex země et lezu, že po zemi leze, t. se táhne, což však jen o jednom rodu platí, aliter ex zima, frutex hiemalis« (Jungm.). Ostatně srovn. rus. жимолость, pol. zimalza. Chorv. zimolez, zimolezina značí náš ptačí zob (Ligustrum vulgate L.).