Na této straně začíná článek o rostlině:
Tykev obrovská - Cucurbita maxima

jej ve květech prašníkových na tělo nabral. Aby se pyl lépe na chlupaté tělo hmyzu zachycoval, jest na povrchu ježatý.¹

Zajímavo též, že ve květech prašníkových jest za chladnějších dnů a nocí asi o 4-5° С vyšší teplota nežli ve vnějším vzduchu, což pochází odtud, že teplo, které dýcháním rostliny se vyvozuje, sděluje se vzduchu obsaženému v koruně a tento zahřívaný vzduch nevyměňuje se tak snadno se vzduchem vnějším, chladnějším, jak tomu bývá u květů s korunami plochými, neprohloubenými.²I tato okolnost svádí mnohý hmyz, že za chladnějších dnů a na noc rád si volí květy za bydliště a tím ovšem k roznášení pylu značně přispívá.

Plod jest známá, veliká, kulovitá nebo ellipsoidická bobule o korovitém, hladkém, posléze žlutém povrchu, chovající ve šťavnaté dužnině četná, smačknutá semena s kožovitým, bílým obalem a oduřelým okrajem. Na příčném řezu jeví se bobule rozdělena ve 3-5 dvojdílných přehrádek (obr. 439 p).

Vlast tykve byla dříve hledána ve Vých. Indii. Ale výzkumy Wittmackovými z r. 1879 bylo zjištěno, že pochází z jižní Ameriky.

U nás pěstují se tykve hlavně jen pro okrasu a plody dávají se vepřovému dobytku. V teplejších zemích však jsou důležitou plodinou hospodářskou, any plody, rozličným způsobem jsouce upravovány, se pojídají a ze semen lisuje se jemný olej.

Staletým pěstováním docílilo se četných odrůd, z nichž některé považovány bývají za druhy samostatné. Nejznámější z nich jsou:

a) T. melounová (C. melopepo³ L., Melonenkürbis), jinak turek, harbuz⁴zvaná — má plody nejčastěji smáčknutě kulovaté, nahoře pupkovitě vtlačené, na kraji opatřené hrboulky, které vyhlížejí jako koruna.

b) T. bradavičnatá (C. verrucosa L., Warzenkürbis) — má plody nejčastěji elliptičně kulovaté, bradavičnaté.

2. T. obrovská neboli plucar (C. maxima Duch.) lisí se od t. obecné, které se jinak podobá, hlavně těmito znaky: má listy silně svraskalé a řapíky posázeny tuhými štětinami; zvonkovité koruny mají okraj více méně ohrnut nazpět (u t. obecné jest okraj přímý); stopky plodní jsou oblé a hladké, často s četnými, podélnými rýhami (u t. obecné jsou pěti až deseti hlubokými rýhami rozbrázděny); plody kulaté, trochu smačknuté, namnoze neobyčejně veliké, dosahující 20—60 kg váhy, maji dužninu téměř bez vláken, kdežto plodní

dužnina tykve obecné jest prostoupena hrubými vlákny a semenice se rozplývají. Pochází oproti druhu předch. z Vých. Indie. Pěstuje se hlavně pro plody.

1 ) Obraz jeho viz ve Slovn. terminol. při hesle pyl.

2 ) Úkaz tento možno pozorovati i u jiných rostlin s většími květy zvonkovitými, trubkovitými a baňkovitými, na př. u zvonků, náprstníků a j.; i u těchto rostlin jest ve květech za chladnějších dnů a nocí vyšší teplota nežli ve vzduchu sousedním.

3 ) Slož. z řeck. μήλον = jablko, kdoule + πέπων = tykev; podobáť se plod jablku.

4 ) Utvořeno dle stejnojmenného slova rusk., užívaného zvláště na Krimu.