Na této straně začíná článek o rostlině:
Prvosenka bledožlutá - Primula elatior [= Prvosenka vyšší - Primula elatior]

s tyčinkami a nerozeznatelně spolu srůstají (obr. 33); na vrcholku nese rovnou čnělku, zakončenu paličkatou bliznou. Uprostřed semeníka jest volný sloupek (semenice) nesoucí četná vajíčka.

Plod je podlouhlá, jednopouzdrá tobolka (obr. 34 f, f₁), zahalená vytrvalým kalichem (k). Obsahujíc četná semena upevněná na střední, sloupečkovité semenici (f), otvírá se dozravši na vrcholku 5 zákališními zuby, které bývají obyčejně opět rozeklány ve dva zoubky.

Kdežto květy a nedospělé tobolky jsou více méně převislé, aby vnitřní ústroje netrpěly deštěm, staví se zralé tobolky přímo (srovn. obr. 35), otvírajíce se ovšem jen za slunečna. Kdyby tobolky zůstaly převislými, padala by semena zrovna pod rostlinu, což by budoucímu pokolení rozhodně bylo nepříznivo; takto však zralá semena, mohouce z otevřených tobolek vypadávati jen tehdy, pohybuje-li jimi vítr, roztrušují se dále od rostliny mateřské.

U této i jiných druhů prvosenek vyskytuje se tak zv. různočnělečnost neboli heterostylie, jejíž význam objasnil Ch. Darwin.

Vedle rostlin s květy o krátkých čnělkách a o tyčinkách vetknutých skoro až v jícnu koruny (obr. 34 F₂) možno totiž nalézti stejně často rostliny o dlouhých čnělkách a o tyčinkách vetknutých hluboko v kor. trubce (obr. 34 F₂). Položíme-li takové dva různé květy vedle sebe, pozorujeme, že tyčinky jednoho a blizna druhého jsou ve stejné výšce. Účel tohoto zařízení jest, aby hmyz, hledající ve květech medovinu, přenášel na blizny pyl z jiných květů a to z květů jiné rostliny, nikoli z květů rostliny téže. Pokusy bylo zjištěno, že semena, vyvinuvší se z vajíček zúrodněných pylem cizí rostliny, vzrůstají ve statnější rostliny nežli semena, vyvinuvší se z vajíček zúrodněných pylem rostliny svojí. Zajímavo, že i pylová zrnka jsou dvojí: pocházejíce z prašníků květů krátkočnělečných, mají v průměru asi 30 μm, kdežto z prašníků květů dlouhočnělečných sotva 20 μm; musit' zajisté pylová zrnka prvého druhu, přenešena byvše na blizny dlouhých čnělek, vyhnati mnohem delší pylovou láčku, aby se dostala k vajíčkům, nežli pylová zrnka druhého druhu, která otírá hmyz o blizny krátkých čnělek.

Prvosenka jarní roste hlavně na lesních, sušších lukách a v křovištích. Květy, rozvíjející se v dubnu a máji, i kořeny sbírají se do lékáren.

Thé z květů petrklíče odporučuje se těm, kteří trpí slabostí nervů, závratí a migrénou. Rovněž doporučuje se proti nespavosti.

K jménu petrklíč připojuje se pěkná báje: Když sv. Petr se dověděl, že vedle jeho klíčů, jimiž brány nebes hodným duším otvírá, vyskytují se též paklíče, jimiž podloudně dostati se chtějí duše nehodné, tak se ulekl, že mu klíče vypadly z rukou a padajíce od hvězdy k hvězdě, dopadly až k zemi a do půdy její se zaryly. I vypučely z nich prvosenky, jež svazkem zlatých kvítků svých svazek klíčů Petrových prozrazují a nemohouce otvírati na této hrudě zemské lidem brány nebes, otvírají alespoň brány bohyně Vesny, jimiž hrne se celý zástup milých, líbezných dítek Flořiných.

Pozn. V okolí Prahy a v Českém Středohoří vyskytuje se odrůda s listy na rubu bělavě plsťnatými a v dlouhý, úzký řapík staženými — p. uherská (P. pannonica Kerner).

2. P. bledožlutá neboli vyšší (P. elatior Jacq., P. veris β L. — obr. 35) podobá se velice předcházející, od které se poznává těmito znaky: má nevonné, větší, bledožluté koruny, jejichž okraj jest rozeklán skoro až ke spodu v cípy ploše rozložené (nikoli vyduté); žlutavě bílý kalich má zuby šidlovitě zašpičatělé a jest jen o málo delší nežli polovice trubky korunní (kdežto u p. jarní jest

normální postavení tyčinek slove haplostemonie (viz Slovník termin. ve sv. I.), bylo postavení tyčinek u prvosenkovitých rostlin nazváno haplostemonií nepravou. Nepravá haplostemonie je celkem vzácná; vyskytuje se na př. též u trávničky (Armeria).