Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvonek lilijolistý - Adenophora liliifolia [= Zvonovec liliolistý - Adenophora liliifolia]
Zvonek dlouhoplodý - Specularia speculum [= Zvoněnka Venušina - Legousia speculum-veneris]

Rod 2. Zvonek lilijolistý (Adenophora¹ liliifolia Ledebour, Campanula² liliifolia L., Drüsenglocke - obr. 427) vyhání z vytrvalého oddenku jednoduchou, přes ½ m vysokou lodyhu, která jest zvláště na spodní polovici dosti hustě porostlá krátce řapíkatými, nahoře přisedlými listy tvaru kopinatého nebo podlouhle vejčitého a okraje nejčastěji pilovitého; někdy však jsou listy též celokrajné a pak skutečně listům lilie podobné. Libovonné květy (F), rozvíjející se hlavně v červenci a srpnu, jsou vesměs převislé a sestaveny buď v hrozen nebo latu. Mají cípy kališní po kraji žláznatě zoubkované, nálevkovitě zvonkovitou, 5cípou, za večera libovonnou korunu barvy modré nebo bělavé, 5 tyčinek s nitkami na spodu lupenitě rozšířenými, huňatými a dlouhou, z koruny daleko vyčnívající čnělku, která jest dole objata kroužkem svrchního, žláznatého plodního terče (p). Tobolky (f) jsou 3pouzdré, převislé a otvírají se na spodu 3 děrami (lépe řečeno: třemi malými, opadavými chlopněmi) podobně jako u zvonku okrouhlolistého.

Také opylení protandrických květů je zcela téhož způsobu jako u zvonků (str. 303).

Rosta po střední Evropě velice roztroušeně, byl pozorován u nás v křovištích zvláště na čediči a vápně na Vel. Hoře u Karlštejna, pod Radlštejnem v litoměřickém Středohoří, v údolí Bilichovském (mezi Slaným a Louny) a u Jaroměře.

Rod 3. Zvonek dlouhoplodý, u Presla zrcadlovka (Specularia speculum³ DC., Prismatocarpus⁴ speculum l´ Hérit., Campanula specularia L., Frauenspiegel — obr. 428) jest oproti všem ostatním rostl. zvonkovitým bylina jednoletá. Má 1-3 dm vysokou, rozkladitě větevnatou lodyhu a přisedlé, většinou kopinaté, oddáleně vroubkované listy. Kratičce stopkaté květy stojí v listnatých, chudých vrcholíčcích. Mají dlouhý, hranatý semeník a na něm 5 úzkých cípů kališních, s nimiž se střídá 5 kratších nebo skoro stejně dlouhých, dovnitř prohnutých cípů (obr. 429) kolovité, nachově fialové koruny, která za

1 ) Slož. z řec. άδήν = žláza + φέρω = nesu, vzhledem k žláznatému plodnímu terči.

2 ) Viz pozn. ¹) na str. 303.

3 ) Od lat. speculum = zrcadlo, vzhledem ke tvaru korun.

4 ) Slož. z řec. πρίσμα = hranol + καρπός = plod.