slunečna jest rozevřena, ale před deštěm a na večer se zavírá, aby pyl netrpěl vodou a rosou; v té době jest také méně nápadná.

Tyčinky mají žluté introrsní prašníky a nitky oproti rodu předch. na spodu nerozšířené. Čnělka vyčnívá z koruny a jest zakončena 3laločnou bliznou. Tobolka (f) jest 3pouzdrá; lesklá semena vypadávají z ní postranními, podlouhlými otvory, které se udělají na horním konci jako u zvonku rozkladitého.

Opylení prvoprašných květů děje se s počátku pylem cizím, jejž přenáší hmyz vyssávající ze dna květu medovou štávu, později však též pylem vlastním. V první době rozkvětu (obr. 430 A) jsou zralé prašníky těsně přiloženy k čnělce, na jejíž chloupkatý povrch pyl svůj vysypou; brzy po té, jsouce vyprázdněny, od čnělky se odkloní a znenáhla uschnou (B). Čnělka, obalena jsouc pylem, trčí uprostřed květu jako válcovitý sloupeček. Hmyz otírá si s ní při svých návštěvách pyl na tělo a přenáší jej na blizny květů starších. Blizna totiž v té době ještě jest zavřena a zúrodněni neschopna.

Část pylu přilne však s čnělky také ke koruně, když se na večer uzavírá; skládajíc se totiž při tom řasnatě v 5 záhybů, dotýká se hranami těchto záhybů čnělky a pyl její na ně nabírá (С). — Zatím blizna dospěje a laloky její se rozloží (D), tak že hmyz, přiletující z mladších květů, může o ně pyl se svého těla otírati. Kromě toho otírá se však o blizny též pyl uložený na koruně, když odpoledne opět se zavírá; nebyla-li dosud zúrodněna pylem cizím, zúrodní se pylem tímto.