Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvonek šírolistý - Campanula latifolla [= Zvonek širokolistý - Campanula latifolia]
Zvonek hadincovitý - Campanula cervicaria

strany (nikoli v hroznu jednostranném). Mají kopinaté lístky kališní na spodu spolu srostlé, od koruny trochu odstálé, ale nazpět neohrnuté a modrofialové (zřídka bílé),¹ až 4 cm dlouhé koruny rozeklány asi do třetiny v ušty, porostlé na vnitřní straně a po krajích dlouhými, bělavými brvami. Jsouce za slunečna rozloženy, cípy koruny za deště a na večer se zavírají, aby pyl netrpěl deštěm a noční rosou.

Plodní tobolky (f) jsou převislé a otvírají se děrami na dolejšku jako u druhů předch.

Zmínky zasluhuje, že tyčinky se někdy přetvořují v zelené lupínky (viz v Slovn. terminolog. pod heslem petalodie).

Roste hojně ve světlých lesích, v křovištích a na březích.

Mrkvovitě ztloustlé vedlejší kořeny jsou jedlé. Druhdy užívalo se odvaru z kořenů v nemocech krčních.

7. Z. šírolistý (C. latifolia L. — obr. 418) shoduje se celkem se zv. kopřivolistým, bývá však ještě statnější, má lodyhu nahoře tupohrannou, skoro lysou, listy dolejší slabě srdčito-vejčité, hořejší vejčito-podlouhlé, dlouze zašpičatělé, a veliké, přes 4 cm dlouhé květy se světle fialovými, brvitými korunami vyrůstají z paždí listův i listenů vesměs po jednom, skládajíce dohromady ovšem jako u druhu předch. hrozen všestranný. Vejčitě kopinaté lístky kališní jsou až dolů od sebe odděleny a přiléhají ke koruně.

Roste ve vlhčích horských lesích, v křovích a na stráních, zejména v Krkonoších a horách Jizerských, jakož i jejich předhořích, v Teplicko-Žatecku, Plzeňsku, v horní Šumavě, v Jeseníku a Beskydách. Kvete jako oba předch, hlavně v červenci a srpnu.

8. Z. hadincovitý (C. cervicaria² L. - obr. 419) poznává se s následujícím druhem ode všech zvonků našich nejsnáze dle toho, že má květy vesměs přisedlé, nahloučené v konečném strboulu; často však bývá mimo to ještě několik chudokvětých strboulků úžlabních, jichž květy rozvíjejí se o něco později. Z oddenku, který bývá řepovitě ztloustlý, vyrůstá přímá, as ½ m vysoká, ostře hranatá lodyha, nesoucí v dolejší části nestejně vroubkované listy široce kopinaté, přes 1 dm dlouhé, znenáhla v křídlatý řapík

1 ) Kerner uvádí, že v okolí Brenneru (v Alpách) kvete zvonek kopřivolistý pouze bíle, kdežto v údolích východních vápencových Alp kvete modře, a vykládá tento zjev takto: Barva květu té které rostliny řídí se často barvou květů rostlin sousedních; roste-li na př. řečený zvonek uprostřed rostlin červeně nebo fialově kvetoucích, zajisté budou květy jeho hmyzu nápadnější, budou-li míti koruny bílé; roste-li však uprostřed rostlin žlutě kvetoucích, budou se lépe vyjímati koruny modré.

2 ) Z lat. cervix = šíje, krk, poněvadž se druhdy užívalo listů tohoto zvonku při zánětech krku.