Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvonek broskvolistý - Campanula persicaefolia [= Zvonek broskvolistý - Campanula persicifolia]

chytila a hmyz si je odtud otírá na chlupaté tělo, aby je přenesl na blizny květu jiného. Jsouť ramena blizen tak rozpřažena, že hmyz vnikající do květu musí se jich dříve tělem dotknouti, nežli se dostane k medovině (obr. 109 B).

Zdálo by se, že při tomto zařízení mohou blizny býti zúrodňovány pouze pylem cizím. Tomu však není tak. V první době květní jest ovšem autogamie vyloučena, později však jest docela možná; zkrucujíť se ramena blizen v ten způsob, že konce jejich přiloží se k čnělce právě v tom místě, kde je pylem poprášena a nebyly-li dosud zúrodněny pylem cizím, zúrodňují se jako dodatečně teprve nyní pylem svého květu (obr. 409 С).

Před deštěm a na noc ohýbají se stopky květní, tak že koruny, směřujíce ústím k zemi, tvoří nad útlými ústroji vnitřními ochranné přístřeší¹.

Plod (f) jest přímá, trojpouzdrá tobolka vejčitého tvaru, věnčená vytrvalým kalichem a chovající na střední semenici v úhlech pouzder (obr. 408) četná, drobounká semena. Dozravši otvírá se za slunečna třemi děrami, lépe řečeno třemi malými chlopněmi (ch) a to pod horním koncem, tak že lehounká semena mohou se z nich vysypávati jen hlavně tenkráte, když rostlinou pohybuje vítr; tím ovšem dostávají se ke svému prospěchu dále od rostliny mateřské.²

Zvonek rozkladitý roste hojně na suchých lukách, ve světlých křovinách, na trávnících a po krajích lesův.

2. Z. broskvolistý (C. persicaefolia L. - obr. 411) náleží k nejkrásnějším našim zvonkům. Vyhání z vytrvalého, krátkočlenného, válcovitého oddenku ztuha přímé, jednoduché, namnoze lysé, až 1 m vysoké lodyhy, které jsou řídce porostlé podlouhlými nebo kopinatými, vroubkovaně pilovitými, lysými listy — připomínajícími, zvláště na spodu lodyhy, listy broskvoně — a ukončují se chudokvětým hroznem velmi úhledných, více méně nících květů s kopinatými ušty kališními a polokulovitě zvonkovitými, fialově modrými, zřídka bílými korunami. Kdežto někdy bývají dolejší větve hroznu 2-3květé, jest jindy z celého květenství vyvinut pouze květ jediný, který pak spočívá na vrcholku lodyhy. Stopky květní jsou poměrně krátké, vyrůstají z paždí listenů a mívají v dolní polovině 2 listénce. Plodní tobolky stojí přímo jako u druhu předch. a otvírají se tudíž též děrami pod horním okrajem.

Roste hojně ve světlých lesích, křovištích, pasekách a na skalách, zvláště

1 ) Obraz k tomu viz v Slovn. terminolog. pod heslem ombrofobie.

2 ) Zajímavo, že u druhů, jejichž zralé tobolky jsou převislé, udělají se díry na spodu (blíže stopky), tak že ani z nich, ač jsou převislé, nemohou semena jinak se roztrušovati, leč pohybuje-li rostlinou vítr. Tyto dva různé způsoby otvírání se zralých tobolek u druhů téhož rodu jsou nejlepším svědectvím, jak velice rostlinám na tom záleží, aby semena dostala se co nejdále od rostliny mateřské.