Na této straně začíná článek o rostlině:
Brčálovité - Apocyneae [= Toješťovité - Apocynaceae]
Brčál menší - Vinca minor

Řád XXII. Brčálovité (Apocyneae¹)

jsou byliny nebo kře s celokrajnými, kožovitými, bezpalistnými listy a pravidelnými květy, které mají 5dílný kalich, srostloplátečnou korunu s 5 šikmými, v poupěti stočenými cípy, 5 volných tyčinek a 2 svrchní, od sebe oddělené semeníky o společné čnělce a blizně. Plody jsou měchýřkovité a dozravše pukají na vnitřním švu.

U nás roste planě jediný rod brčál (Vinca); pro okrasu pěstuje se často jihoevropský oleandr (Nerium).

Brčál² menší neboli barvínek³, zimozelen (Vinca⁴ minor L., Sinngrün — obr. 392) jest vždyzelený kříček s pníčky dílem plazivými, kořenujícími a jalovými, dílem přímými, 1—2 dm vysokými, květonosnými. Jalové pníčky vzrůstají příštího roku v pníčky květonosné a tak vzniká kolem rostliny mateřské záhy hustý trs. Vstřícné (zřídka střídavé), kožovité, leskle zelené, přezimující listy jsou elliptičné a celokrajné. Květy (F) vyrůstají jednotlivě na stopkách zdánlivě z paždí listů, ve skutečnosti však na koncích os, anať lodyha jest vijanovitým sounožím článků⁵. Mají 5dílný kalich (k) a nálevkovitou, nejčastěji modrou, od lesní půdy z daleka se odrážející korunu, jejíž

¹) Nazvány tak dle cizozemského rodu Apocynum (česky toješť), jehož některé druhy pěstují se též někdy pro okrasu v zahradách. O jednom druhu vykládá Plinius, že semeny jeho možno otravovati psy, odkudž i jméno (slož. z řec. άπό = od, pryč + κυών, κυνός = pes).

²) Dle Jungmanna souvisí se slovem bručiti se = zelenati se, řec. βρύειν.

³) Ač zdá se býti slovo barvínek (rus. варвинокъ) původu slovanského, dlužno je přece odvozovati od lat. pervinca; srovn. pozn. násld.

⁴) Jméno neznámého původu; snad od vincio = váži, vzhledem k tuhým lodyhám.

⁵) Viz o tom více (i obrazec) v Slovn. terminolog. ve sv. I. pod heslem sympodium.