Na této straně začíná článek o rostlině:
Hořec tupolistá - Gentiana obtusifolia [= Hořeček drsný - Gentianella obtusifolia]
Hořec křížatý - Gentiana cruciata

5. Η. tupolistý (G. obtusifolia Willd., G. praecox¹ Kern., G. spathulata² Bartol. — obr. 369) podobá se vnějškem též druhům předch., zejména h. obecnému. Má přímou, 15—35 cm vysokou, jednoduchou nebo nahoře v květonosné, vzpřímené větvičky rozvětvenou, často červenavě nahnědlou lodyhu s přisedlými, podlouhlými listy, které jsou alespoň v dolejší části lodyhy na konci tupé (nikoli přišpičatěné). Spodní listy jsou kopisťovité a nejhořejší lodyžní kopinaté, trochu špičaté. Úhledné květy mají trubkovitě zvonkovité kalichy rozeklány v 5 skoro stejných, úzce kopinatých uštů a skoro vždy 5klané, 2—3 cm dlouhé, v ústí třásnitě vousaté koruny barvy červenavě fialové, na spodu žlutavě bílé. Semeníky a tobolky jsou nejčastěji stopkaté. Kvete již počátkem června a v červenci.

Roste jako vzácnost na horních lukách v horách Krušných, Krkonoších a u Vimperka v Šumavě; na Moravě jej sbíral P. Fr. Gogela v okolí Hostýna (Pardus nad Rusavou, Rajnochovice); vyskytuje se však bez pochyby i v ostatních Karpatech, nenáležejí-li totiž rostliny zde sbírané a pod tímto jménem uváděné k h. karpatskému (viz str. 272). Ostatně považují někteří h. tupolistý a h. karpatský za tvary téhož druhu, jen saisonním dimorfismem od sebe se lišící (viz h. rašelinný a pozn. ¹) na str. 272).

6. H. křížatý neboli prostřelenec³ (G. cruciata L. — obr. 370) vyhání z vytrvalého, šupinatého oddenku růžici přízemních listův a z ní obyčejně několik postranních, vystoupavých, 1—4 dm vysokých lodyh porostlých vstřícnými, podlouhle kopinatými, 3žilnými listy, které jako u jiných druhů alternují, t. j. pár výše postavený stojí vždy tak, že s nejbližším dolejším párem tvoří kříž. Spodní listy jsou súženy ku prodloužené pochvě v řapík, hořejší jsou přisedlé a objímají spodinami lodyhu. Květy, rozvíjející se v červenci a srpnu, sedí vesměs v paždích hořejších listů ve vidlanovitých, 2-5květých svazečkách, skládajíce lichopřesleny; nejvyšší lichopřeslen pak tvoří s konečným květem lodyžním strboul. Kalich je 4klaný, o úzkých, přímých uštech a kyjovitě zvonkovitá, hranatá, uvnitř sytě modrá, vně šedomodrá koruna taktéž 4klaná; jen koruna nejvyššího květu bývá pětiklaná. Oproti korunám druhů předch. jest koruna (c) v ústí bezvousá; za to však má mezi cípy po řásce, která vybíhá v zoubkatý výrostek. Semeník (p) jest téměř přisedlý (nestopkatý).

Roste na travnatých stráních, po krajích lesův a na horských lukách krajin posudetských, nížiny polabské a Krušných hor, v okolí Karlštejna a v příbramských Brdech, v poříčí střední Otavy a na Krumlovsku, jakož i na Moravě, zejména v části jižní, východní a střední, a ve Slezsku těšínském.

Obsahuje ve všech částech hořkou látku, pro kterouž ještě s jinými hořci byl dříve proslaven v lékařství.

1 ) Lat. praecox = ranní, časný.

2 ) Od řec. σπάθη = kopist, vzhledem ke tvaru spodních listů.

3 ) Také v jiných řečech slovan. se tak nazývá, na př. pol. przestrzelon, rusky прострылъ nebo разстрылъ, chorv. prostrela nebo prostriljen atd.