Drobné, přisedlé kvítky (F, F₁) objevující se hlavně až v červenci a srpnu, jsou nahloučeny v postranních, kulovatých, vidlanovitých klubičkách. Mají pětidílný kalich mnohem kratší trubky korunní, barvy bílé nebo narůžovělé a zrovna tak zbarvenou zvonkovitou, 5klanou korunu, jejíž ušty posléze se ohýbají nazpět. Na spodu koruny pod tyčinkami možno lupou viděti 5 třásnitých šupinek, které, jsouce k sobě skloněny, zamezují drobounkému, nepovolanému hmyzu přístup do spodní části koruny. Tyčinek jest 5; střídajíce se s kor. cípy (obr. 318), jsou nad šupinkami ke koruně přirostlé a z ní vyčnívají. Semeník sedící na dně kalicha jest tvořen dvěma plodolisty a nese na vrcholku 2 dosti dlouhé čnělky. Dvoupozdrá tobolka (f), obsahující v každém pouzdře 2 semena upevněná na střední semenici, dozravši otvírá se obříznutě víčkem.

Opylení děje se buď pylem cizím, který přenáší hmyz, nebo pylem vlastním, zvláště za doby deštivé, kdy se často květy ani nerozvírají.

Semena (obr. 319 z), podobná velice semenům jetelovým, přezimovavše vzrůstají na vlhké zemi pozdě na jaře v malinké rostlinky (obr. 319 6), které nemajíce děloh podobají se bělavým, několik mm dlouhým vláknům. Na spodním konci, kterým se drží v zemi a čerpají z ní vodu potřebnou ke svému vzrůstu, jsou tato vlákna tlustší, na druhém konci jsou tenčí a nesou tu s počátku (1, 2) semenní slupku, kterou později ovšem shodí. Převádějíc výživné látky z tlustšího konce ku předu, mladá rostlinka na předním konci stále se prodlužuje, co zatím na zadním konci znenáhla odumírá. Při tom se šroubovitě stáčí, jakoby po něčem hmatala, snažíc se zachytiti nějaké vhodné rostliny. Podaří-li se jí to, ovine se těsně kolem ní (obr. 319 7) a zapustí do ní zvláštní střebadla, podobná jemným kořínkům (obr. 320), jimiž ubírá své hostitelce výživné látky. Zajistivši si tímto způsobem existenci, vzrůstá pak v dlouhou lodyhu, která tu více, tu méně těsně kolem hostitelky se ovinujíc, vytváří nová střebadla a později vysýlá po stranách též nové větve, jimiž se popíná i na sousední rostliny nic nedbajíc, že hostitelku svoji často docela umoří.

Nepodaří-li se však mladé kokotici k nějaké hostitelce „se dovléci", musí ve 2—3 týdnech zahynouti. Proto záleží velice na tom, aby semeno vyklíčilo ve vhodný čas a na vhodném místě. Pokusy Lud. Kocha, který o poznaní života i jiných cizopasných rostlin veliké si získal zásluhy, zjištěno, že semena koko-