Na této straně začíná článek o rostlině:
Plicník úzkolistý - Pulmonaria angustifolia

s korunami bílými. Jícen koruny jest více méně zarostlý věnečkem chloupků, tak že voda dešťová a rosa, pylu velice škodlivá, dovnitř se nedostanou.

Tyčinky přirůstají ke trubce korunní buď asi uprostřed (c), je-li čnělka dlouhá, anebo hned v jícnu (c₁), je-li čnělka krátká. Vyskytujeť se u plicníku podobná různotvárnost květů (heterostylie), jak poznali jsme ji i účelnost její na př. u petrklíče (str. 32).

Plod (f) se poltí jako u jiných drsnolistých ve 4 volné (ke čnělce nepřirostlé), pýřité, černohnědé tvrdky (z) sedící na lůžku ve vytrvalém kalichu, které jsou jako u rodů předcházejících na spodu okolo pupku vyduty.

Opylení obstarává hmyz podobným způsobem, jak pověděno na str. 32. Za služby dostává se mu medoviny, která se vyměšuje z podplodního terče a hromadí ve spodní části korunní trubky. K tomu dlužno dodati, že opylení pylem vlastním nebo pylem ze stejných květů jest bez výsledku; pouze květy dlouhočnělečné mohou dle pozorování Kernerových býti zúrodněny ku konci doby květní též autogamicky. Zajímavo též, že květy nejdříve a nejposledněji rozkvétající zpravidla nevyvinují plodů; dle Hildebranda spočívá příčina tohoto zjevu v té okolnosti, že nejprvnější květy nemají dosti vhodných navštěvovatelů z říše hmyzu, nejposlednějším pak nedostává se dosti potravy, anyť jí květy předcházející k vytvoření plodů vyčerpaly.

Plicník lékařský roste hojně v stinných lesích. Kvete již v dubnu a máji. Dříve užívalo se thé z listů a kořenů v lékařství hlavně v nemocech plic a hrtanu. Mladých listů pojídají v Anglii jako salátu.

Pozn. Někteří rozeznávají plicníku lékařského 2 odrůdy:

α) Rostliny s přízemními listy, jejichž čepel jest dvakrát tak dlouhá jak široká a řapík mnohem delší čepele, zovou pl. tmavým (P. obscura Dum.), poněvadž na listech bílých skvrn buď vůbec není anebo jsou nezřetelné.

β) Rostliny, jejichž přízemní listy mají čepel jen asi 1½krát delší nežli širší a řapík kratší čepele, nazývají pl. skvrnatým (P. maculosa Hayne), poněvadž temnozelené listy bývají namnoze bíle skvrnity.

2. P. úzkolistý (P. angustifolia L., P. azurea Bess. - obr. 282) má oproti pl. lékařskému, jemuž velice se podobá, listy přízemní (postranních výhonků) kopinaté, znenáhla v široce křídlatý řapík súžené (nikdy tence řapíkaté, srdčitě vejčité), listy lodyžní zřetelně křídlatě sbíhavé a koruny s počátku červené, později blankytně modré. Také tím liší se tento druh od pl. lékařského, že má listy na svrchní straně porostlé četnými, stejně dlouhými, přilehlými štětinkatými chloupky, kdežto pl. lékařský má na svrchní straně listů