Na této straně začíná článek o rostlině:
Máta (rod) - Mentha
Máta lesní - Mentha silvestris [= Máta dlouholistá - Mentha longifolia]

Rod 23. Máta¹ (Mentha¹, Minze) má oproti všem rodům předcházejícím korunu nálevkovitou, skoro pravidelně 4klanou a tyčinky z trubky kor. více méně vyniklé, skoro stejně dlouhé, nahoře se rozestupující.

Rod mát je velice proměnlivý, vytvářeje za všelikých okolností rozmanité odrůdy jakož i míšence. Poněvadž někteří botanikové považují mnohé odrůdy za samostatné druhy, jež pak opět často roztřidují v odrůdy nové, jest soustava tohoto rodu velice neustálená. Ve Formánkově Květeně Moravy a rak. Slezska uvedeno na př. přes 20 druhův mát o více jak 100 odrůdách! Že určování druhův a odrůd za těchto okolností je velice nesnadné a mnohdy značně nespolehlivé, a že k roznícení lásky pro studium něžných dítek Flořiných — nemá-li se omezovati na pouhá jména, nýbrž také na pozorování rostlinného života — nikterak nepřispěje, rozumí se samo.

Dle Čelakovského vyskytuje se ve květeně všech tří našich korunních zemí celkem 11 druhů mát, jež možno určiti tímto klíčem:

1. Máta lesní (Mentha silvestris L., M. candicans² Crantz. - obr. 251) jest vytrvalá bylina — jako všecky máty — vyhánějící z oddenku podzemní šupinaté výběžky a přímou, nahoře obyčejně větevnatou, 3—10 dm vysokou, měkce chlupatou až šedoplstnatou lodyhu s přisedlými nebo zcela krátce řapí-

¹) Jménem tímto (= řec. μίνϑη), od něhož i slovanské názvy původ vzaly (na př. rus. мяτа, pol. mięta, chorv. meta, metva a j.), zvali mátu již starověcí národové klassičtí.

²) Lat. candicans = bělostný.