Na této straně začíná článek o rostlině:
Zběhovec plazivý - Ajuga reptans
Zběhovec jehlancovitý - Ajuga pyramidalis
Zběhovec lesní - Ajuga genevensis
Yva - Ajuga chamaepitys [= Zběhovec trojklaný - Ajuga chamaepitys]

1. Zběhovec plazivý (Ajuga reptans L. - obr. 241) vyhání z vytrvalého oddenku vedle poměrně velikých, řapíkatých, podlouhle vejčitých, slabě zubatých až skoro celokrajných, často v přízemní rozetku sestavených listů plazivé, listnaté výběžky a přímé, 1-3 dm vysoké, jednoduché, dvouřadě chlupaté, ostatně však lysé lodyhy porostlé oddáleně listy podobného tvaru jako jsou l. přízemní, avšak nezřetelně řapíkatými až přisedlými, jež přecházejí v hořejší části lodyhy znenáhla v listeny namnoze celokrajné. Květy (F, F₁), vyrůstající v hořejší části lodyhy z paždí listenů ve zblížených lichopřeslenech, skládajících listnatý klas, mají 5zubý kalich a modrou (zřídka růžovou nebo bílou) korunu, jejíž horní pysk je zakrnělý ve 2 zoubky, dolní však dokonale vyvinut a ve 3 laloky rozeklán. V trubce koruny (c) jest dole kroužek chloupků, které zabraňují vodě dešťové a nepovolaným drobným živočichům přístup k medovině na dně květu se vyměšující. Po odkvetení koruna neopadává jako u valné většiny rostlin, nýbrž zvadne a uschne na plodu. Dvojmocné tyčinky vyčnívají z trubky korunní; prašníky jejich nejsouce kryty horním pyskem kor., ukrývají se před deštěm pod listeny výše postavených lichopřeslenů.

Tvrdky (p) jsou vnitřními stěnami dosti vysoko spolu a se čnělkou srostlé, kdežto u valné většiny pyskatých jsou až dolů od čnělky a od sebe odděleny.

Také to je zajímavo, že vedle jedinců s květy homogamickými vyskytují se jedinci s květy dichogamickými a to jednak protogynickými, jednak protandrickými. Opylení děje se způsobem normálním jako na př. u hluchavky skvrnité (str. 139).

Roste na vlhkých lukách, pastviskách a po krajích lesův. Kvete hlavně koncem jara.

2.) V Krušných horách, v předhoří jižní Šumavy a v okolí Lomnice nad Lužnicí vyskytuje se na horních lesních lukách zb. jehlancovitý (A. pyramidalis L. — obr. 242), podobný celkem z. plazivému, s nímž i současně rozkvétá; má však lodyhu kolkolem huňatou a veliké přízemní listy zcela krátce řapíkaté. Ostatně jsou listy lodyžní hustší, k vrcholku se zmenšující, takže celá rostlina nabývá tím jehlancovitého tvaru, a modré květy počínají vyrůstati z paždí listů již nízko nad zemí.

3. Z. lesní (A. genevensis¹ L. - obr. 243) rozeznává se od z. plazivého těmito znaky: nevytváří ani plazivých výběžkův ani přízemních rozet; má lodyhy všestranně huňaté a listeny hrubě vroubkovaně zubaté, hořejší namnoze trojlaločné.

Roste na lesních lukách a keřnatých stráních. Kvete jako z. plazivý hlavně koncem jara, ale někdy opět po druhé koncem léta.

Pozn. Na Prchalovském kopci a čedičovém kopečku Hončově Hůrce u Příbora pozoroval odb. učitel Fr. Τalpa větší počet rostlin, které měly místo vstřícných listů trojčetné přesleny (viz též v Slovn. terminol. pod heslem pleiophyllie).

4. Yva (A. chamaepitys² Schreb., Teucrium³ chamaepitys L. - obr. 244) jest

1 ) Je zvláště hojný v okolí švýcarského města Ženevy (Geneva).

2 ) Slož. z řec. χαμαί = na zemi + πίτνς = smrk, tedy tolik jako nízký smrček, vzhledem k úzkým listům.

3 ) Viz pozn. ²) na str. násl.