Na této straně začíná článek o rostlině:
Šalvěj lékařská - Salvia officinalis

kalichy huňatou lodyhu zakončenou hroznovitým klasem dosti velikých, bledožlutých nebo žlutavě bílých květů. Listeny, z jejichž paždí květy ve vidlanovitých svazečkách vyrůstají, jsou asi zdéli kalicha; horní pysk tohoto je trojzubý. Tyčinky i s čnělkou vyčnívají daleko z koruny.

Roste na horských lukách a travnatých stráních v Dol. Rakousích, odkudž bývá zavlékána se semeny do jižní Moravy (Mikulov, Lednice a j.). Kvete hlavně koncem jara.

Z četných cizích druhů šalvějí, jež pěstují se u nás v zahradách, zasluhují zmínky:

1. Š. lékařská (S. officinalis L. — obr. 240) — drobný kříček s řapíkatými, podlouhlými, drobně vroubkovanými, svraskalými listy, které jsou (zvláště v mládí) i s mladými větévkami šedě plsťnaté. Fialové květy (F), rozvíjející se v červnu a červenci, liší se od květů všech našich šalvějí tím, že mají trubku korunní (F₁) zarostlou dole chlupatým kroužkem, který zabraňuje drobným, nepovolaným živočichům přístup k medové šťávě. Opatření toho jest zde tím více třeba, anať lodyha není žláznatě chlupatá a kratší ramena tyčinek nejsou lopatkovitě rozšířena a tak postavena, aby zatarasovala nepovolaným vetřelcům přístup k medovině.

Roste planě na skalnatých úbočích jižní Evropy, zejména v Přímoří.