vici dolejší, tak že zdánlivě spodní strana šupiny jest vlastně část strany svrchní (lícní), kdežto skutečný rub šupiny tvoří stěny vnitřní dutiny (L).

Jednoduché, taktéž dužnaté, 1-2 dm vysoké, bledě růžové, na tmavé lesní půdě zdaleka viditelné lodyhy jsou porostlé místo listů drobnými šupinami, jež v hořejší části lodyhy zastupujíce listeny jsou poněkud větší a růžově zbarveny.

Květy (obr. 168), rozvíjející se od března do května, vyrůstají jednotlivě na kratičkých stopkách z paždí listenů a skládají dohromady jednostranný hrozen. Mají zvonkovitý, 4klaný, růžově zbarvený kalich (k), 2pyskou, růžovou nebo bělavou, po odkvetení opadávající korunu (c) a 4 dvojmocné, krátkými nitkami

ke koruně přirostlé tyčinky (c₁). Svrchní, jednopouzdrý, dvěma plodolisty tvořený semeník (p) nese na vrcholku dlouhou čnělku zakončenou 2laločnou bliznou (n) a jest na spodu podepřen žlázkou (m) jako pestík černýšů.

V opylení protogynických květů (obr. 169) možno rozeznávati tři období: 1. Při rozvití koruny jest čnělka na konci hákovitě ohnuta a blizna (n), opylení již schopná, stojí v ústí koruny, tak že hmyz (zvláště čmeláci), vyssávající z podplodní žlázky medovinu, hlavou se jí dotýká a přiletěl-li z nějakého staršího květu, pyl o ní otírá (obr. 169 1). Tyčinky v té době jsou ještě zcela skryty v koruně a prašníky jejich jsou dosud zavřeny. - 2. Čnělka se narovná, tak že blizna zaujme místo o něco výše (obr. 169 2); za to stojí nyní v ústí koruny prašníky právě dozravší, neboť nitky tyčinek se zatím značně prodloužily. Pyl však ze zralých prašníků nemůže se samovolně vysypávati, poněvadž jsou prašníky skulinami, jimiž se otvírají, k sobě těsně přiloženy. Vnikne-li však hmyz mezi prašníky sosákem, uvolní je a pyl se mu vysypává na hlavu; navštíví-li pak jiný květ, ať již v prvním nebo ve druhém jeho období, otírá tento pyl o jeho bliznu. Aby hmyz byl nucen