Na této straně začíná článek o rostlině:
Kokrhel větší - Rhinanthus major
Kokrhel huňatý - Rhinanthus villosus [= Kokrhel luštinec - Rhinanthus alectorolophus]

an vítr do zveličelých kalichů dobře se opírá a tím zralé tobolky v silnější pohyb uvádí. Dozravši tobolka chřestí a posléze se poltí pouzdrosečně ve 2 chlopně (obr. 147 f).

Roste hojně na lukách a kvete hlavně v máji a červnu.

Jak již svrchu uvedeno, náleží tento i ostatní druhy kokrhelů k rostlinám cizopasným. Mladé rostlinky však, vyrůstajíce ze semena vyklíčivšího v zemi, rostou v první době samostatně, necizopasíce. Teprve později, když po stranách hlavního kořene vyhnaly kořínky postranní (obr. 145 R), vyvinou se na těchto, setkají-li se s kořínky (m) nějaké jiné rostliny, okrouhlé, as 2 — 3 mm široké, skoro prosvítavé, příssavné bradavičky. Chceme-li však tyto bradavičky viděti, nestačí, rostlinu vytrhnouti ze země s kořenem, ale třeba ji vyrýpnouti opatrně s hlinou a tu potom vodou opatrně odplavovati; jinak by se bradavičky příssavné — jichž beztoho nikdy není mnoho — jsouce pevně přissáty ke kořenům své hostitelky, od kořínků odtrhly. Mimo to odporučuje se zkoumati rostliny mladší, poněvadž při starších rostlinách bývají postižené kořínky hostitelek již odumřelé a též příssavné bradavky porušeny.

2. K. větší (Rh. major Ehrh., Alectorolophus¹ grandiflorus² Wallr. — obr. 147) liší se od předch. hlavně těmito znaky: má statnější, až přes ½ m vysokou, obyčejně černě čárkovanou, dosti lysou lodyhu, větší, širším spodem trochu objímavé listy, které přecházejí nahoře v listeny nejčastěji bledozelené, a větší květy (F, F₁) jejichž lysý, pouze 2řadě pýřitý kalich jest přes 1 cm a světle žlutá koruna asi 2 cm dlouhá a alespoň polovicí z kalicha vyniklá. Dolní pysk koruny jest jako u obou následujících druhů napřažen přímo, skoro rovnoběžně s pyskem horním, kterýž má vpředu vždy dva vejčité nebo podlouhlé, fialové zoubky.

Opylení jest téhož způsobu jako u druhu předch.; poněvadž však květy jsou větší a nápadnost květenství zbarvenými listeny ještě se zvýšuje, jest návštěva hmyzu zajištěna a blizna ku konci doby květní se autogamicky nezúrodňuje.

Roste na vlhkých lukách tak hojně jako předch. Kvete od máje do července.

3. K. huňatý (Rh. villosus Pers., Rh. hirsutus Lamk.) shoduje se ve všem s předch., má však lodyhy více méně měkce chlupaté, větve, stopky a kalichy huňaté. Ostatně jsou podlouhle kopinaté, na dolejšku slabě srdčité nebo zaokrouhlené, ostře vroubkovaně-pilovité, drsné listy bledozelené, listeny silně bledavé a květy největší v celém rodě. Mimo to jsou semena jeho obroubena jen úzkou blánkou nebo jsou neobroubena, kdežto u k. většího jsou semena (obr. 147 z) kolkolem široce křídlatá.

Opylení pylem cizím děje se podobným způsobem, jak pověděno bylo u k.

¹) Viz pozn. ⁵) na str. 109. — ²) Lat. grandiflorus = velkokvětý.