osinné, ostatně však téže povahy jako u rodů následujících. Prašníky vždy dvou stejně dlouhých tyčinek jsou totiž k sobě svými skulinami přiloženy, takže zralý pyl zůstává mezi nimi jako mezi dvěma mističkami (obr. 146 a) a jen tehdy se může vysypávati, když nějaký hmyz vstrčiv sosák mezi nitky tyčinek, prašníky od sebe oddálí (a₁) Aby se to tím jistěji stalo, jsou nitky předních tyčinek na spodu porostlé tuhými štětinkami (F, E₁), jimž se čmelák sosákem pozorně vyhýbá. Proto noří sosák, chtěje ze dna květu vyssávati sladkou šťávu, která se vyměšuje z podplodní žlázky (obr. 145 ž), vždy trochu výše do jícnu koruny, tedy právě

asi v tom místě, kde musí prašníky od sebe odtrhnouti a pyl se mu pak z nich vysypává zrovna na sosák. Navštíví-li potom jiný květ, otírá tento pyl o bliznu, která se mu staví v cestu (obr. 146 F, n) a tím ji zúrodňuje. - Nebyla-li však blizna zúrodněna pylem cizím, zúrodňuje se ku konci doby květní autogamicky: čnělka se totiž prodlouží a na konci tak ohne, že blizna se postaví zrovna pod prašníky, takže pyl se z nich na bliznu vysypává (obr. 146 F₁).

Ze svrchního semeníku o dlouhé čnělce vyvinuje se sploštělá, dvoupouzdrá tobolka (f), která obsahuje četná, plochá semena (z) vroubená blanitou obrubou, tak že mohou býti větrem daleko od mateřské rostliny zanášena a to tím spíše,