Na této straně začíná článek o rostlině:
Krtičník žláznatý - Scrofularia glandulosa [= Krtičník žláznatý - Scrophularia scopolii]
Krtičník jarní - Scrofularia vernalis [= Krtičník jarní - Scrophularia vernalis]

jsou plochy lodyhy, dolejší listy vroubkované, tupé, a hnědonachové koruny na hřbetě zelené. Jest mnohem vzácnější nežli předch.

3. V suchých lesích, křovištích, příkopech a plotech moravsko-slezského Jeseníku a Beskyd vyskytuje se dosti hojně k. žláznatý (S. glandulosa W. K., S. Scopoli¹ Hoppe — obr. 135), jenž se podobá vnějškem kr. hliznatému, jest však na lodyze i listech, zvláště na rubu, porostlý řídkými, krátkými, lepkavými chloupky. Ostatně má oddenek válcovitý, hlízovitě neztloustlý jako kr. čtyřkřídlý, lodyhu ostře čtyřhrannou, vejčité, velmi měkké listy po kraji nestejně vroubkovaně pilovité, na spodu srdčité vykrojené nebo (v hořejší části lodyhy) klínovitě súžené, ušty kališní po kraji hnědé, blánovité, a žlutozelené koruny na hřbetě hnědočervené.

Kvete jako oba předch. hlavně v měsících letních.

4. K. jarní (S. vernalis L., Ceramanthe³ vernalis Rchb. — obr. 136) jest oproti vytrvalým druhům předcházejícím bylina 2letá, pouze 2—4 dm vysoká. Má čtyřhrannou, žláznatě huňatou lodyhu a vstřícné, dole dlouze řapíkaté, nahoře skoro přisedlé, měkce chlupaté listy tvaru srdčitě vejčitého, s okrajem hluboce a nestejně zubatě pilovitým. Květy (F) se zelenavě žlutými korunami vyrůstají vesměs z úžlabí hořejších listů v krátce stopkatých, nejhořeji skoro přisedlých vrcholíčkách, čímž

¹) Jan Ant. Scopoli byl professorem přírodních věd v Pavii, kdež † 1788.

²) Slož z řec. κέραμον = džbán (z hlíny) ανϑη = květina, vzhledem ke tvaru koruny.