Na této straně začíná článek o rostlině:
Pryskyřník Friesův - Ranunculus Steveni [= Pryskyřník prudků Friesův - Ranunculus acris subsp. frieseanus]

- 7 -

vají nejdříve blizny a pak teprve tyčinky vnějším kruhem počínajíce, co zatím tyčinky ostatních kruhů, dosud nedospělé, tvoří mezi bliznami a vnějšími tyčinkami jakousi hráz, zabraňující, aby pyl ze zralých prašníků na blizny se nedostal. Ostatně usedá hmyz, hledající medoviny, obyčejně do středu květu na blizny a odtud teprve leze ku pokraji květu, kde si otírá pyl ze zralých prašníků na spodní stranu těla a přenáší jej pak na blizny květů jiných. Následujících dnů otvírají se prašníky dalších kruhů a tak to zvolna pokračuje do středu květu, až všecky tyčinky dozrají. Nežli však otevrou se prašníky nejvnitřnějších tyčinek, jsou blizny již obyčejně docela zaschlé a k zúrodnění více méně nezpůsobilé.

Pryskyřník prudký jest ze všech druhů u nás nejobyčejnější; rosteť všude na lukách, u cest i v lesích. Kvete od jara až do podzimku; květy jeho, v ranních hodinách se rozvíjející a v pozdních odpoledních hodinách se zavírající, nevadnou až za týden, tak že návštěva hmyzu, který přináší pyl, jest tím zajištěna. Na večer a před deštěm se květy sklánějí, aby pyl byl uchráněn před škodlivým vlhkem.

Jest bylina jedovatá; obsahujeť jako většina pryskyřníků, zejména v nezralých semenech, těkavý olej štiplavé, odporné chuti, který jest rostlině k ochraně, že jí dobytek a jiná býložravá zvířata nesežírají. Sušen byv jedovatost však ztrácí. Druhdy užívalo se tohoto pryskyřníku zároveň s litíkem a plaménkem (viz str. 14) v lékařství, zejména jako vnějšího léku k vytahování pryskýřů, odkudž také i české jeho jméno.¹

2. P. Stevenův neboli Friesův²(R. Steveni Andrz., R. Frieseanus Jord., — obr. 4) podobá se velice p. prudkému, má však rovnovážný oddenek prodloužený a jest na lodyze, větvích i řapících srstnatější; na řapících a pochvách listových jsou chlupy delší a přímo odstálé. Přízemní listy mívají řapíky až přes 3 dm dlouhé a hluboce 5—7dílné čepele na rubu od přitisklých chlupů hedvábitě lesklé; také odstálé lístky kališní jsou po krajích hedvábitě plstnaté. Vyskytuje se

1 ) Jménem tím nazval tuto bylinu poprvé D. Adam z Veleslavína, spolupřekladatel Matthiolova Herbáře, jak o tom svědčí místo v tomto Herbáři na str. 196: »Ačkoli pryskyřník bylina vlastně jmenuje se ta, která v latině Flammula slove, však poněvadž tyto Ranunculi též moci jsou, jako Flammula, totižto že přiložením na tělo zpryskují a zžírají, nevědouce jim jiného jména českého, pryskyřníky je jmenovati budeme, dokavadž jich někdo jinak neokřtí«.

2 ) Ε. M. Fries byl professorem botaniky v Upsale; † 1878.