Na této straně začíná článek o rostlině:
Fenykl obecný - Foeniculum capillaceum [= Fenykl obecný - Foeniculum vulgare]

- 676 -

(F) jsou žluté, většinou obojaké, vedle nemnohých prašníkových; hnědé plody (f) jsou vejčité, se hřbetu smačknuté a širokým, křídlatým okrajem ovroubené. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý (f₁).

Jsa původu jihoevropského, pěstuje se hojně pro potřeby kuchyňské. Dávajíť se listy jeho, mající zvláštní, zakyslý zápach, do omáček, a všech částí rostliny užívá se k nakládání okurek. - Místy také zplaňuje.

Rod 51. Fenykl¹ obecný (Foeniculum¹ capillaceum² Gilib., F. vulgare Mill., Fenchel — obr. 1031) podobá se vnějškem úplně kopru. Horní listy lodyžní mívají však často čepel zakrnělou a vejčité plody (f₁) nejsou smačknuté a křídlatě vroubené, nýbrž na příčném řezu skoro okrouhlé a pouze vynikle žebernaté, s krajními žebry nemnoho širšími. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý (f₂).

Opylení děje se xenogamií a geitonogamií, podobně jako u kerblíků lesního (str. 663.)

Zápach listů a ostatních částí rostliny jest aromatický.

Jest jako předcházející druhy domovem v jižní Evropě, rosta tam na skalách, zvláště kolem Středozemního moře, planě. Pěstuje se k týmž účelům jako kopr. Kromě toho však tlačí se z plodů jeho vonný olej, jehož se užívá ku přípravě některých léků. -Kneipp odporučuje mléko, v němž byla zavařena zrnka fenyklová (nebo anyzová, kmínová) zvláště proti kolice a křečovitým záchvatům. Vodičky, ve které byl zavařen fenyklový prášek, možno prý s prospěchem užiti v nemocech očních.

Zplaňuje u nás velice zřídka.

¹) Jest zdrobnělé slovo latin. foenum = seno, vzhledem k listům, v čárkovité úkrojky rozděleným, nebo vzhledem k zápachu suché rostliny.

²) Lat. capillaceus = vláskovitý (capillus = vlas), vzhledem k listům.