Na této straně začíná článek o rostlině:
Timoj trojlaločný - Siler trilobum [= Timoj trojlaločný - Laser trilobum]
Celer - Apium graveolens [= Miřík - Apium graveolens]

- 673 -

V Bojanovickém háji mezi Mutěnicemi a Hodonínem v jižní Moravě byla pozorována jihoevropská bezobalka Kitaibelova¹ (T. Kitaibelii¹ M. Bieb., Pimpinella² glauca³ W. K.). Podobá se druhu předch., má však lodyhu vyšší, dloužeji a tenčeji větevnatou a pod okolíčky 3—6-listenné, nepatrné obalíčky. Kvete v máji a červnu.

Rod 47. Timoj⁴ trojlaločný neboli orlíčkolistý (Siler⁵ trilobum Scop., Laserpitium⁶ aquilegiaefolium Jacq., Rosskümmel — obr. 1026) vyhání z dužnatého oddenku až přes 1 m vysoké, jemně rýhované, lysé, nahoře větvité lodyhy. Listy spodní skládají se ze 3 dlouze řapíkatých lístků, které jsou opět hluboce 3dílné nebo 3klané a úkrojky jejich po okraji hrubě vroubkované, tak že se podobají listům orlíčku (Aquilegia); hořejší listy jsou však jednoduše trojsečné a mají nafouklé pochvy. Okolíky skládají se z četných paprsků a mají obal i obalíčky složeny jen z několika málo listenů nebo jim docela chybějí. Kvítky, rozvíjející se v červnu a červenci, jsou bílé a plody (f) podlouhle vejčité, se hřbetu smačknuté, se zřetelným, 5zubým krajem kališním; po každé polovině plodu (f₁) táhne se 9 podélných, nitkovitých žeber (5 hlavních a mezi nimi 4 vedlejší). Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý.

Rosta v horských lesích středoevropských velice po skrovnu a roztroušeně, byl pozorován u nás dosud pouze v jižní Moravě a to v Diváckém lese (na cestě z Kurdějova do Divák) u Hustopeče.

Z cizozemských (jihoevropských) rodů okoličnatých, jež se u nás pěstují v zahrádkách a na polích, kromě popsaného již anýzu a koryandru, buďtež uvedeny ještě tyto:

Rod 48. Celer⁷, apich⁸ neboli miřík⁹ (Apium graveolens¹⁰

¹) Ku poctě Pavla Kiteibel-a, professora botaniky a ředitele botanické zahrady v Pešti; † r. 1817. — ²) Viz pozn. ²) na str. 611. — ³) Lat. glaucus = sivý.

⁴) Souvisí s rus. тимонъ = тиминъ = тминъ = čes. kmín.

⁵) Jménem tím rozuměli staří nějaký druh vrby s lesklými listy; přenešeno nevhodně na tento rod.

⁶) Viz pozn. ²) na str. 651.

⁷) České celer pochází od vlašsk. celeri, sceleri, a to jest snad zpřízněno s řec. σέλινον; srovnej též angl. celery, něm. Sellerie atd.

⁸) Apich pochází tak jako něm. Eppich od řec. απιον; slovem tím rozuměli celer již staří Řekové. Někteří vidí v něm kmen řec. πίων = lesklý (vzhledem k listům), jiní však celtické apon = voda.

⁹) Stslov. мирисати, srb. mirisati, miriti = silně voněti; souvisí s řec. μυρίζω = vydávám vůni.

¹⁰) Lat. graveolens je složeno z grave = těžko, silno + olens = vonící.