Na této straně začíná článek o rostlině:
Vlaštovičník větší - Chelidonium majus

- 67 -

Mák setý jest původu asijského. Seje se však u nás od dávných dob pro olejnatá semena, jimiž se posypává nebo nadívá pečivo, anebo se z nich tlačí jemný olej, jehož obsahují semena 45% své váhy. Kromě toho pěstuje se často s plnými květy a ozdobně rozstříhanými plátky kor. v rozličných barvách pro ozdobu v zahrádkách.

Na Východě však (v Malé Asii, Persii, Indii a Číně) pěstují mák ve veliké míře hlavně pro opium, t. j. nahnědlou, opojně páchnoucí a hořce chutnající látku, která vzniká ztuhnutím bílého mléka, jež z naříznutých, zelených makovic se roní. Za tou příčinou rozdírají povrch sotva odkvetlých makovic zvláštními nožíky, aby hodně mnoho bílého mléka se z nich vyronilo, které potom, když ztuhlo, sbírají a hnětou v kulovaté koláčky. V tomto tvaru přichází opium obyčejně do obchodu. Na opia je zapotřebí asi 50 makovic. Opium má velikou důležitost v lékařství, anoť se ho přidává do mnohých léků, jimiž dosíci se má utišení bolestí. Na Východě však požívají opia (žvýkajíce je nebo kouříce nebo pijíce) jako látky opojné, která omamuje, zaplašuje smutek a ve spánku vybavuje líbezné sny - vždy však podrývá zdraví a přivádí předčasnou smrt. Obsahujeť opium prudký jed morfin a to tím více, čím teplejší jest krajina, ve které mák se pěstuje.

Z nemnohých nepřátel máku setého zmínky zasluhuje krytorypec běloskvrnný (Ceuthorhynchus macula alba Hbst - obr. 108), brouček z čeledi nosatců, asi 2 mm dlouhý, barvy tmavé, s bělavou skvrnou na hřbetě. Škodí na makovicích. Svého času objevil se na Hané v takovém množství, že se musilo od pěstování máku zcela upustiti. Poněvadž to bylo právě v době, kdy se na Hané zakládaly spolky sokolské, nazývali jej Hanáci všeobecné „sokolem".

Pozn. Vedle máku vlčího a zahradního pěstuje se v zahrádkách pro ozdobu často m. východní (P. orientale L.), který pochází z Kavkazu a nejlépe se poznává dle toho, že má zpeřené listy po obou stranách štětinaté, lodyhy nejčastěji pouze jednokvěté a makovice lysé.

Rod 2. Vlaštovicník¹ větší² (Chelidonium³ majus L., Schellkraut — obr. 109) jest oproti mákům, do jejichž příbuzenstva patří, bylina vytrvalá. Má rozvětvenou, v kolénkách obyčejně napuchlou, roztroušeně srstnatou lodyhu a plihé, lichozpeřené dělené listy, složené z 3—5 velikých, vejčitých, po kraji nestejně zastřihováných lístků, jejichž řapíčky jsou dole, kde vyrůstají z řapíku hlavního, lupenitě rozšířeny; konečný lístek jest největší a bývá rozeklán ve 3 laloky.

Žluté květy, rozvíjející se od jara až do podzimku, sestaveny jsou do okolíků; mají 2listý, při rozkvětu však již opadlý kalich, 4plátečnou korunu, mnoho tyčinek a protáhlý, dvěma plodolisty tvořený pestík (obr. 110), z něhož dospívá dlouhá, hrbolatá, jednopouzdrá, šešulovitá tobolka (obr. 109 f, f₁), otvírající se

1 ) V Matthiolově Herbáři čteme: »Tato bylina otvírá se i ukazuje, když k nám do zemí našich vlaštovice přiletují, totiž z jara, a zase když od nás odletují, uvadá a pomíjí. Odkudž také jméno má v řeckém i latinském jazyku: aneb proto že staré vlaštovice přinášejí mladým svým tuto bylinu k jedení, aby sobě jí zrak ostřily, jakož píše Aristoteles a Plinius, kdyby mladým vlaštovicím v hnízdě oči jehlou vypíchal, že je staré zase tímto kořením na oči zhojí, aby viděti mohly.«

2 ) Větším (= majus) nazývá se proto, že orsej dříve jmenovali Chelidonium minus (= vlaštovičník menší).

3 ) Od řeck. χελιδών = vlaštovka, viz pozn. předch. Jiní odvozují však od lat. coeli donum = dar nebes, jak alchimisté a lékárníci vlaštovičník ve středověku nazývali, domnívajíce se, že v oranžovém jeho mléku jsou všecky 4 živly a že možno z něho dobýti »kamene mudrcův«.