Na této straně začíná článek o rostlině:
Koromáč luční - Silaus pratensis [= Koromáč olešníkovitý - Silaum silaus]
Smidlník (rod) - Peucedanum
Smidlník bahenní - Peucedanum palustre

- 637 -

Rod 13. Koromáč¹ luční (Silaus² pratensis Bess., Peucedanum³silaus L., Silau, Wiesenhaarstrang — obr. 973) vyhání z krátkého oddenku, na němž bývají zbytky po zhynulých listech, lysé, dole dosti oblé, nahoře hranaté, větevnaté lodyhy až 1 m vysoké, s listy 2-3kráte zpeřenými, složenými z lístků 2klaných a zpeřeně rozeklaných v podlouhle kopinaté, na rubu žilnaté, po kraji velmi jemně pilkovaně drsné ušty. Obal chybí nebo jest zastoupen 1-2 listeny, obalíčky skládají se z většího počtu uzounkých listenů. Bledožluté květy, objevující se od června do srpna, jsou vesměs obojaké. Podlouhle vejčité plody (f₂) mají na každé polovině 5 stejných žeber, ale kraj kališní na vrcholku skoro nezřetelný. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý (f₂).

Roste na úrodných, málo vlhkých lukách, v Čechách zejména v Polabí a na Teplicko-Žatecku, na Moravě porůznu v teplejších pahorkatinách, ve Slezsku v Těšínsku.

Rod 14. Smldník⁴ (Peucedanum,³ Haarstrang) má plody se hřbetu smačknuté a sploštělým, hladkým okrajem kolkolem ovroubené; kraj kališní na vrcholku plodů jest 5-zubý, málo zřetelný. Roste u nás v 5 druzích:

1. Smldník⁴ bahenní nebo olešnik⁴ (Peucedanum palustre Mönch., Thysselinum⁵ palustre Hoffm. — obr. 974) jest dvouletá, lysá bylina s dutou, hranatě brázditou, až přes 1 m vysokou, nahoře trochu větevnatou lodyhou, která tak jako světlohnědý kořen na čerstvém řezu roní mléko. Dvakrát až třikrát zpeřené listy skládají se z lístků hluboce rozeklaných v úzké, celokrajné ušty. Obal i obalíčky velikých, mnohopaprsečných okolíků skládají se z listenů kopinatých, dlouze zakončitých, na blanovitém okraji brvitě drsných, záhy dolů sehnutých.

1 ) Vzato z chorv. komorač, jímž Chorvaté rozumějí několik okoličnatých rostlin, zejména fenykl a bedrník. Komorač vzniklo (dle Matzenauera) z řec. ίππομάραδρον (viz pozn. na str. 631) odražením první slabiky ίπ a koncovky ρον, proměněním π v κ a prvního α v o.

2 ) Tímto jménem zval Plinius náš celer; nejspíše od řec. σελάω = lesknu se, vzhledem k listům.

3 ) Slož. z řec. πεύκη = smrk + δανός = suchý, nízký, vzhledem ke tvaru lístků některých druhů. —

4 ) Srovn. s pol. smłod a olešnik (dle něm. Oelsenich), jimiž rozumí se několik okoličnatých rostlin.

5 ) Thysselinum nebo Rhyselinon = ρονσέλινον = Apium rusticum, zvali již staří nějakou Umbellifera. Slož. z řec. ϑάσανος = střapec, třáseň + οέλινον = olešník (viz rod 21), vzhledem k sehnutým obalům.