Na této straně začíná článek o rostlině:
Jarva (rod) - Cnidium

- 635 -

thusa¹ cynapium² L., Gleisse, Hundspetersilie - obr. 971) jest jednoletá, lysá bylina na oblé lodyze jemně rýhovaná a ojíněná, s listy na spodu lesklými, 2-3 kráte zpeřenými, složenými z lístků vejčitých, zpeřeně rozeklaných v čárkovito-kopinaté ušty. Obal chybí; obalíčky jsou jednostranné, skládajíce se ze tří dolů sehnutých, čárkovitých listenů. Kvítky (F), rozvíjející se od června do září, jsou bílé, vesměs obojaké nebo někdy na obvodě okolíčků některé prašníkové, a plody (f, f₁) vejčitě okrouhlé, poněkud křídlatě žebernaté, s postranními žebry poměrně širokými (f₂); kraj kališní na vrcholku plodů jest nezřetelný. Bílek semenný (f₂) jest téže povahy jako u seselův a všech rodů předch.

Opylení děje se podobně jak uvedeno v povšechných znacích (str. 616), s tím pouze rozdílem, že květy jsou jen slabě protandrické nebo homogamické (dle Kernera docela protogynické) a že blizny zúrodňují se obyčejně pylem vlastním, anyť tyčinky se ohýbají dovnitř a pyl na blizny vysypávají.

Roste na rumištích a rolích, často mezi petrželí, od které ojíněnou lodyhou, jednostrannými obalíčky a nepříjemným zápachem rozemnutých listů snadno se poznává. Jest jedovatá; požití její působí dávení, závrať ano i smrt.

Rod 12. Jarva³ (Cnidium,⁴ Brenndolde) shoduje se v plodech se se selem (str. 629), ale kraj kališní jest nezřetelný. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích:

¹) Z řec. αίϑω = pálím, αίϑούσα = pálící (též lesknoucí se), vzhledem k jedovatosti této byliny.

²) Slož z řec. κύων, κυνός = pes + απιον = petržel, tedy tolik co psí petržel.

³) Od stslov. jarъ = horky, rozhněvaný; srovn. srb. jara = horko, čes. rozjařiti se. Viz pozn. násled.

⁴) Nejspíše od řec. κνάω = škrábu, pálím, vzhledem k palčivé chuti plodův.