Na této straně začíná článek o rostlině:
Sevlák šírolistý - Sium latifolium [= Sevlák potoční - Sium latifolium]

- 628 -

s jemně rýhovanou, rozkladitě větevnatou, až přes půl m vysokou lodyhou a většinou 3četnými listy, dle nichž od jiných okoličnatých nejsnáze se pozná. Jsou totiž tuhé, téměř kožovité a mají lístky rozeklány ve 2 - 3 dlouhé, úzké úkrojky, po kraji ostře chruplavkovito-pilovité; zřídka jsou lístky nejdolejších listů jednoduché. Někdy bývají postranní úkrojky srpovitě prohnuty.

Okolíky mají obal i obalíčky složené nejčastěji ze 4 čárkovito-štětinovitých listenů. Bílé květy (F) jsou z části obojaké a při tom prvoprašné, z části prašníkové. Podlouhlé, válcovité, se stran trochu smačknuté plody (f, f₁) mají na každé polovině 5 nitovitých žeber a na vrcholku 5 zřetelných zoubků kališních. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý (f₁).

Na noc ohýbají se mladé okolíky dolů, čímž chráněny jsou útlé kvítky před noční rosou a přílišným vyzařovaním tepla. Úkaz tento jeví se i u jiných rostlin okoličnatých, zejména u mrkve a bedrníku, ale u srpku jest zvláště nápadný.

Roste hojně jako plevel na polích a mezích. Kvete až v červenci a srpnu.

Rod 7. Sevlák¹ šírolistý neboli požír (Sium² latifolium L., Merk - obr. 961) vyhání z vytrvalého oddenku niťovité kořínky, oblé podzemní výběžky a 5hranné, rýhované, rournaté, přes 1 m vysoké, větevnaté, lysé lodyhy s listy jednoduše zpeřenými; lístky jsou dlouze kopinaté, u hořejších listů ostře pilovité, u listů ponořených rozeklané většinou v uzounké, postranní ušty. Veliké, mnohopaprsečné okolíky mají obyčejně mnoholistenné obaly i obalíčky a bílé, většinou obojaké, prvoprašné květy vedle nemnohých květů prašníkových.

Opylení děje se hmyzem asi tak, jak uvedeno ve znacích povšechných (str. 616), ale kromě toho zúrodňují se blizny též geitonogamicky jako blizny kerblíku lesního (viz rod 35. a obr. 946).

Plody (f) jsou vejčité, se stran smačknuté, mají na vrcholku zřetelný, 5zubý okraj kališní a na každé polovině 5 podélných, nitovitých, žlutavých, vyniklých žeber. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý (f₁).

Roste místy ve stojatých a mírně tekoucích vodách, v mokřadlech a příkopech v Polabí, Pojizeří a poříčí Ploučnice, jakož i v Žatecko-Teplicku, na Moravě zvláště v části jižní a střední, ve Slezsku všeobecně v Těšínsku.

Považuje se v kořeni i listech, které nepříjemně páchnou a palčivě hořce chutnají, za bylinu jedovatou.

Kvete jako většina okoličnatých až v měsících letních, červenci a srpnu.

¹) Souvisí asi s lat. Silaus (viz pozn. ²) na str. 637).

²) Jméno již u starých Řekův známé (οίον) a nějakou rostlinu okoličnatou znamenající.