Na této straně začíná článek o rostlině:
Prorostlík nejtenčí - Bupleurum tenuissimum
Rozpuk jízlivý - Cicuta virosa
Srpek obecný - Falcaria vulgaris

- 627 -

5. Ρ. nejtenčí (Β. tenuissimum L. - obr. 958) jest též jednoletý, vnějškem rostlinu okoličnatou nikterak nepřipomínající. Má lodyhu nejvýše 25 cm vysokou, obyčejně již od spodu rozkladitě větevnatou a listy čárkovito-kopinaté až čárkovité, 3žilné. Drobounké, žlutavé nebo načervenalé kvítky, rozvíjející se od čce do září, jsou skoro přisedlé a směstnány v chudé, pouze 2-5květé, velmi nestejně stopkaté okolíčky, které skládají malé okolíky dílem konečné, 3—5 paprsečné, dílem postranní, úžlabní, kratičce stopkaté, pouze 1-3paprsečné. Obaly i obalíčky skládají se ze 3-5 čárkovito-kopinatých listenů, které okolíčky namnoze přesahují. Plody (f₁, f₂) jsou oproti plodům všech ostatních prorostlíků zrnitě bradavkaté; pozorujeme-li je zvětšujícím sklem, pěkně se vyjímají, anyť zlatožluté bradavičky od tmavé půdy se odrážejí.

Roste na slaných pastvinách u Zaječic blíže Bíliny v Čechách a porůznu v střední a jižní Moravě, zejména v okolí Čejče.¹

Rod 5. Rozpuk jizlivý (Cicuta² virosa³ L., Wasserschierling — obr. 959) má dužnatý, silně naduřelý, vně kroužkovaný, uvnitř přehrádkovaný oddenek, z něhož vyhání přímé, až přes 1 m vysoké, jako prst tlusté, duté, oblé, jemně rýhované, lysé lodyhy. Listy jsou 2-3kráte zpeřené a lístky jejich dlouze kopinaté, špičaté, po kraji ostře pilovité. Obal obyčejně zcela chybí nebo jest zastoupen jediným listenem, obalíčky jsou však mnoholistenné, dolů sehnuté. Bílé kvítky, rozvíjející se až v červenci a srpnu, jsou dílem obojaké, protandrické, dílem prašníkové. Kulovaté, se stran smačknuté plody (f₁) mají zřetelný, pětizubý kraj kališní a 5 podélných, tupých žeber na každé polovině. Bílek semenný (f) jest na vnitřní straně plochý jako u kmínu a všech rodů předcházejících.

Roste porůznu na pokraji stojatých vod. Považuje se za nejjedovatější rostlinu okoličnatou. Zejména kořen (R), který silně, omamivě voní a obsahuje bledožluté mléko, jest prudce jedovatý; nejzhoubněji působí, je-li sbírán před dobou květu. Zajímavo, že myši mohou prý semena rozpuku požírati, aniž se otráví.

Rod 6. Srpek⁴ obecný neboli polní (Falcaria⁴ vulgaris Bernh., F. Rivini⁵ Host., Sicheldolde — obr. 960) jest dvouletá nebo též vytrvalá bylina

¹) Srovnej pozn. ²) na str. 126.

²) Plinius rozuměl jménem cicuta náš bolehlav. — ³) Lat. virosus =jedovatý.

⁴) Z lat. falx, falcis = srp, vzhledem k postranním, srpovitě prohnutým úkrojkům listův.

⁵) Viz pozn. ¹) na str. 154.