Na této straně začíná článek o rostlině:
Okoličnaté - Umbelliferae [= Miříkovité - Apiaceae]

Řád LI. Okoličnaté (Umbelliferae)

jsou vesměs byliny většinou vytrvalé, s dutými lodyhami, se střídavými listy, nejčastěji pochvatými a 2-3kráte zpeřenými, a s drobnými kvítky, jež sestaveny jsou do složitých okolíků (zřídka do okolíků jednoduchých nebo do strboulů). Pod okolíky bývají často listeny, jimž se říká obal, kdežto listenům pod okolíčky říká se obalíčky. Kvítky (obr. 943 a 944) mají na okraji spodního semeníku obyčejně zakrnělý a nezřetelný kalich a bílou (někdy načervenalou) nebo žlutou korunu složenu z 5 volných plátků, jež bývají často nestejné (na obvodě květenství větší nežli uvnitř) a mívají na konci dovnitř vehnutý lalůček.¹) Tyčinek jest pět a jsou v poupěti tak jako korun. plátky vehnuty dovnitř; prašníky otvírají se po stranách. Semeník nese na vrcholku nadplodní terč, vyměšující sladkou šťávu, a na terči stojí dvě krátké čnělky. Skládaje se ze dvou plodolistů, jest dvoupouzdrý a v každém pouzdře chová po jednom vajíčku. Dospívá v tak zvanou dvojnažku, která dozravši poltí se nejčastěji ve 2 jednosemenné tvrdky, jimž všeobecně, ač neprávem, říká se nažky; při tom rozpoltí se zároveň střední sloupeček (plodonoš, carpophorum) ve dvě ramena a nažky pak visí na jejích koncích (obr. 944 f₁).

Každá nažka (až na vzácné výjimky) má pět podélných, více méně vyniklých žeber hlavních (juga primaria — obr. 945 h), jimiž prochází po jediném cevním svazku (obr. 945 s). Často však bývají i ve žlábcích mezi těmito žebry hlavními ještě tak zv. žebra vedlejší (juga secundaria, - obr. 945 v), která mohou býti i silnější žeber hlavních, ale nikdy jimi neprocházejí svazky cevní (obr. 945, 3 v).

1  Morfologové považují lalůček za čepel a ostatní část kor. plátku za pochvu, vykládajíce, že kor. plátky okoličnatých dlužno míti za přeměněné listy o velikých pochvách a zakrnělých čepelích, jaké skutečně u okoličnatých často v hořejších částech lodyh se vyskytují.