Na této straně začíná článek o rostlině:
Lomikámen vždyživý - Saxifraga aizoon [= Lomikámen vždyživý - Saxifraga paniculata]

- 599 -

vitě v nemnohé větve. V přízemní rozetce jsou listy 3-7klané, na výhoncích a na lodyze většinou 3klané a nedělené, vesměs pak článkovanými chlupy brvité. Květy, rozvíjející se v květnu a červnu, mají bílé, vejčité plátky.

Roste na skalách v údolí Berounky a Vltavy, v Českém Středohoří, na Moravě v údolí Dyje (mezi Vranovem a Hardekem) a v údolí Oslavy (mezi Senohrady a Oslavany).

4. L. vždyživý (S. aizoon¹ Jacq. - obr. 916) jest pamětihodný dužnatými, jazykovitými, po kraji pilovitými listy, které jsou hustě nahloučeny v přízemní růžici. Mají totiž podél okraje na svrchní straně malinké jamky, přikryté s počátku vápenitými šupinkami, jež později ovšem opadávají (obr. 917). Drobnohledem pozorujeme na dně jamek pletivo z tenkostěnných buněk, které jest schopno vstřebávati do sebe vodu a odváděti ji dále do listu. Rosou nebo deštěm smáčí se svrchní strana listů, voda stéká k okraji a zatéká do jamek, jež úplně naplní, tak že vápenité šupinky nadzvedne. Tím dostává se listům vody přímo ze vzduchu, tak že rostlina není odkázána, jako jiné, pouze na vodu, kterou ze země dodávají kořeny. Když potom voda v jamkách klesne, byvši tenkostěnnými buňkami vstřebána, klesnou také vápenité šupinky a jamky uzavrou, zabraňujíce takto dalšímu, přílišnému vypařování. Pro rostlinu jest toto podivné zařízení tím výhodnější, že rostouc na místech suchých, často v zemi ani dosti potřebné vody kořeny svými sehnati nemůže.

Ze středu přízemní rozetky vyrůstá přímá, 1-3 dm vysoká lodyha, řídce porostlá střídavými, kopisťovitými

listy, které jsou mnohem menší listů přízemních. Nahoře je lodyha porostlá žláznatými chlupy, jichž účel je týž jako u lomikamene zrnatého, a rozvětvuje se v hrozen, jehož postranní osy jsou buď jednokvěté nebo 3—5květé vidlany a vijany. Úhledné květy, rozvíjející se v červnu a červenci, mají bílé, často na dolejšku nachově tečkované plátky.

Roste na vápenitých a čedičových skalách v okolí Prahy (u sv. Ivana a sv. Prokopa), v Litoměřickém Středohoří, na Jeseníku a některých jiných místech Moravy (na př. v údolí Sloupu, u Blanska, Adamova, na Pavlovských kopcích a j.). Z paždí přízemních listů vyrůstají plazivé výhonky, jež kořenují a zakládají nové růžice.

¹) Slož. z řec. άεί = vždy + ζωή = život.